Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Baestien - Uroboros

BaestienUroboros

Symptom29.12.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Bílou křídou do černého komína bych jméno nové domácí úderky zatím nepsal, na to bude času dost, až se kapela lépe vyprofiluje a dá více prostoru vlastní fantazii, než svým vzorům.

Relativně mladá mordparta ze západních Čech potěší nejednoho příznivce katalogu známého německého labelu Alerta Antifascista. Zde jsou Baestien doma a odtud také berou plné hrsti hudebních podnětů. Proti takzvanému "čerpání inspirace" v zásadě nic nemám, pokud je v dobrém poměru s vlastní tvůrčí stopou a jakkoli je výsledek dobrý, touha po originalitě se nezdá být tou hlavní hnací silou. Ve třech dlouhých skladbách koncentruje čtveřice muzikantů veškeré obecně známé standardy crustu a post-hardcoru, včetně malých chyb a nepřesností. Ty nahrávku nekazí, ba dokonce jí dodávají lidský otisk a jistou dávku hřejivosti, která božsky nadaným technickým hráčům naopak schází a posouvá je do robotických výkonů.

 

Prvotina Uroboros (2016) má svá pozitiva na straně idejí, kdy kapela nefunguje jako marketingový tahák, ale parta přátel, které baví muzika a kteří vlastními silami dokážou složit, nahrát a vyprodukovat konzistentní materiál. Tleskám. Jako negativum bych z pozice řadového posluchače uvedl na první poslech zřejmý hudební předobraz v kapelách typu Fall of Efrafa a jeho svědomité napodobování. Pro zpestření domácí scény je to funkční, ale globálně ne příliš objevný počin.

 

Garážový sound určitě není nejlepší způsob, jak vhodně monetizovat dobře poskládané riffy a otázka lepší produkce nabývá na významu s každým dalším poslechem. Určité kouzlo minimalismu upřít nelze a přesto, že nedává vyniknout potenciálu skladeb naplno, uchvátit dokáže. Jsou chvíle, kdy skladby ožívají proudem skutečně ryzí energie, jinde se projevuje amortizace žánru. O nudě v sedmém nebi nutí přemýšlet nezáživná sypačka v úvodu dvojky Pathos nebo vzletný proslov ve trojce Clausula. Každou ze skladeb opanuje vlastní příběh vystavěný na základech fantasy žánru, pročež jsem se do odhalování skrytých poselství příliš nepouštěl a nechal se unášet čistě jen hudební složkou díla, která má něco do sebe.

 

Celkem vzato mám z nového tělesa na scéně radost a to tím spíš, že se ubírá mně dobře známým a oblíbeným směrem. Debut je to povedený, což potvrzuje i skutečnost, že Baestien vydávají pod hlavičkou již zmíněného vydavatelství. Na druhou stranu Uroboros není z těch desek, které bych mohl poslouchat do omrzení a stále neměl dost. Počítám, že zásadní profilování kapelu teprve čeká a největšího rozkvětu dosáhne na příštích albech, na které se už teď těším.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky