Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bait - Revelation of the Pure

BaitRevelation of the Pure

Garmfrost21.8.2020
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Agrese skladeb je provoněná vzdušnou atmosférou a zajímavými melodiemi. Vše probíhá ve světě zmutovaného post/blacku a pořádně divokého HC.

Když nám z vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions zaslali mezi jinými i CD mladé německé post/black/hc úderky Bait, zvítězila v mém případě spíše zvědavost, než co jiného. O existenci Bait jsem nevěděl nic a já jsem starý zvědavec. Jak už jsem nastínil, Bait jsou kapelou z Německa a vyznávají atmosférický, byť notně vzteklý, mix post/blackové černoty s navztekaným hardcorem. Takřka souběžně jsem naposlouchával Tome II od Grave Circles a The Meyrinkian Slumber od domácích atmosfériků Somniate, a s údivem si uvědomil, že tolik podobně laděných nahrávek jsem neslyšel léta páně. Heh!

 

bait

 

O kapele toho nelze mnoho zjistit, pouze na facebooku a bandcampu. Datum založení sice uvádí rok 2013, nicméně až tohle se zdá, že jsou jejich první krůčky. Z jednoduchého bookletu vyčtete, kdo album nahrál, kde se natáčelo, a podobně včetně všech textů. Z frontcoveru nejsem moudrý a netuším, jak souvisí s názvem. Netvrdím však, že by mě nějak vadil, rušil mě nebo tak něco. V mlhovině vidím nejasné obrysy nějaké entity a to by možná mohlo být ono zjevení čistého…

 

Revelation of the Pure je prvotinou, avšak je znát, že kluci sbírali zkušenosti už v předchozích seskupeních. Pěkně jim to hraje. Pětačtyřicet minut agresivních výbojů má schopnost upoutat nejednu hluku lačnou mysl. Řekl bych, že hardcorový ocas je slyšitelnější než blackmetalové oscilace. Ale zase jak kdy a jak kde. Borci se ve svých skladbách s ničím nepářou, sypou to velice pěkně. Zároveň nezapomínají agresi promnout vzdušnou atmosférou, melodie, které nejsou z rodu na první dobrou či sladkou, prolétají spolu s kytarovými hrátkami a tu vzteklým, tu drásavým řevem nad hradbou destruktivní agónie (Ruin). Skladbám sluší, když kolečko volume hodíte pěkně doprava. Pěkně vám pak rozpumpují tep. Naopak při klidném, tichém poslechu ono příjemné napětí krapet uvadá.

 

 

Vstup na scénu se Bait s Revelation of the Pure zdařil více než slušně. Ne všechny nápady jsou kulervoucí a nevím, zda se k němu budu kdy vracet, ale zase nejsem cílová skupina. Kdo si libuje v podobně laděných smečkách, neměl by Bait minout. Instrumentálně je deska zmáknutá, skladatelsky v podstatě rovněž drží pohromadě a sem tam umí zacloumat pocity. Jak se říká – chca nechca!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky