Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Temně elektronický maniak Mortum a jeho industrialem prosycená dítka jsou neustále v pohybu. A to i tady na Echoes. Vše odstartoval projekt Human Vault a album Self-rust. Právě zde jsem si oblíbil ten stroze nihilistický mechanismus, který evokoval starou školu stylu a přitom v sobě měl dost své vlastní kreativity. I dnes je to pořád výborná věc se specifickou atmosférou. Pak jsem měl možnost si poslechnout i další Mortumovy projekty. Dostal jsem se k výživné strojařině Nadragea nebo k industriální diskošce End-Tek. Vše na mé vlně, vše kvalitní záležitosti. Pokud zůstaneme čistě u Human Vault, tak loni vyšlo album Carnal Motives, kde se to hemžilo různými remixy a verzemi skladeb, které jsou ve svých pravých tvářích vyvedeny i na aktuálním albu Fragment Existence. Pak mi ještě Mortum poslal EPko The Undermining Instrument Of Fate, které dokreslilo aktuální stav věcí. No a pak tu máme další příspěvky pro své kolegy a kamarády ve zbrani. Mortum a jeho studio jsou zkrátka neustále v provozu a častují nás s železnou pravidelností.

Zopakujeme si to nejdůležitější - Human Vault je temná a tvrdá elektronika, která umí být hutná i atmosférická. Hlavní feeling je o studeném nihilismu, strojové krutosti, která nezabíjí, ale dráždí a nutí k tomu mít se na pozoru. Je ale pravda, že vzhledem k vyznění nového alba se práce Fragment Existence a Self-rust dají srovnávat spíš jen termínem temně elektronická hudba. Novinka je daleko vzdušnějším a barevnějším albem. Dál je postaveno na tvrdých základech, ale odlety směr tanečno a celkové zvolnění jsou všeříkající. Současnost Human Vault jako by se víc blížila klasickému albu z dílny labelu Aliens production. Tu neprostupnost a industriální depku, kterou Self-rust nabízelo jsem si oblíbil natolik, že je pro mě těžké chápat hudbu Human Vault v jiném rozlišení. Přiznávám, že s Fragment Existence to nebylo setkání na první dobrou, ale stálo mě dost dřiny. Vše si ujasnit, nechat projít hlavou a vstřebat.

Novinka je víc náladové album. Elektronika, která si na svém dvorku otevírá další dvířka. Je to deska s daleko větším důrazem na vokál a ty hudební deprese dostaly trochu jiný kabátek. Zůstaly spíš pochyby a zvýšila se jejich rytmika. Fragment Existence se víc vlní, místy jako by letěla skrz všechny temné myšlenky do astrálu. Do nekonečna, tam, kde se v prach mění všechny existence světa. Rukopis autora se nemění, to ani nejde. Základy a jádro tvorby Human Vault zůstává stejné, jen je nihilista dnes svolnější k experimentům a jeho ocelový chlad obaluje jen část skladeb. Fragment Existence má svůj hrubý spodek, ale je to také hodně atmosférická deska. Je to další krok Human Vault a je větší, než by se mohlo zprvu zdát. Když se ale ohlédnu zpět a slyším znovu remixovou desku Carnal Motives nebo EP The Undermining Instrument Of Fate, Human Vault rozhodně nestojí na místě, uzavřený ve vakuu. Je to mašina, které se hrne kupředu, experimentuje, hledá si další prostor, jak se vyjádřit.

Deska kousek po kousku rozbaluje svůj záběr. Od typického dark elektra a industrialu k minimalistické a skřípavé disce pro ty zlobivější. S čím nakonec bojuji nejvíc, je Mortumův vokál. Do tohoto typu muziky vhodný, to je v pořádku. Je ale skoro všude, leze z každé díry ve zdi a z každého kabelu. A protože to není zpěv v pravém smyslu, tak se za mě v tomto směru až moc tlačí na pilu. Slušelo by se ubrat a nechat mluvit zvuky. Můj názor. Proto si víc všímám elektroniky, jak střípek po střípku skládá své studené puzzle. Jak bodá, skřípe i tančí. Už otvírák My flesh is meat indeed vysílá své potemnělé signály daleko do prostoru a ukazuje, že i skrz tmu je vidět mnohem širší území. Pomalejší rytmika, plazivý vokál a vše doprovázející děsivé prostředí. Your Hollow Eyes je o poznaní strojovější a taky drsnější věc. Pokud jde o atmosférickou část Human vault, hodně napoví například The snake within posílající nás někam do říše snů. Já mám ale pořád raději ty hutnější věci, jako třeba Carnal Motives nebo podivně vybuzenou What dissolves the one. Oproti nim rozjede (asi má nejoblíbenější) Grim industriálně synthpopovou melancholii, která je stejně chytlavá jako zrádná.

Ne, Fragment Existence mi nepřirostlo tolik k srdci jako Self-rust, to se nedá nic dělat a nebudu to lámat přes koleno. Přesto ho mám svým způsobem rád a respektuji ho. A možná mi nakonec nadělí mnohem víc sympatií ještě o něco později. Netuším, nechám se překvapit. Rozhodně je to další zajímavá práce z dílny Mortuma, nový krok vpřed. Není to ale ten typ nahrávky, co se vryje pod kůži. Současná poloha Human Vault je atmosféričtější, experimentálnější, plná nástrah a zvukových vychytávek. Elektronická temnota z jiného úhlu pohledu.