Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
BardSpec - Hydrogen

BardSpecHydrogen

Victimer6.12.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Na vlně ambientu a hypnotického rocku spolu s vyklidněnými divočáky Ivarem Bjørnsonem a Stevem Austinem. Zavřete oči a nechte rozehrát představivost.

Ivar Bjørnson je statný chlapík s vizáží pravého vikinga, ale hlavně velmi kreativní a pracovitý člověk. Už je to pár dní zpátky, co jsem se zde rozplýval nad novým albem Enslaved, na jehož konceptu a finálním zpracování měl výrazný podíl, ale to teď nechme stranou a pojďme se na moment vrátit na začátek léta. Právě tehdy bylo vydáno první album projektu BardSpec, což uniklo mé pozornosti a tento restík si napravuji až dnes. Vedle Ivara je přítomen Steve Austin (Today Is The Day) a duo doplňuje Ivarův krajan, bubeník a studiový inženýr Iver Sandøy. Silná a hlavně zajímavá to trojice.


Ve společnosti BardSpec odložme sekyrky i progresivní způsob jejich ostření, zanechme koně volně na stráni a zapomeňme na jejich sounáležitost s člověkem. Nechme se unášet na vlně hypnoticky pojatého mixu ambientu a rockových dozvuků, které jsou skoupé na přívaly energie a těžší myšlenky. Vždyť hudba BardSpec je lehká jako pírko.


Je jako povedená vyhlídka do dalekých scenérií. Působivá, se záběrem pocitů, které osloví. Prolínají se v ní dlouhé strunné i klávesové pasáže, pěkně konejšivé, určené k pohlazení a snění. Ve vší důstojnosti, ne jako když se setkáte tváří v tvář s tunou make-upu na obličeji voskové panenky, která by se ráda přitulila. Ale kdo by chtěl mít její nový obličej v polštáři a ten opravdový před sebou? Brrr...

 


Abychom si tvorbu BardSpec více přiblížili, musíme popojít pár let do minulosti. Hlavním zdrojem inspirace a spojovacím prvkem budiž debutové album amerického skladatele elektronické hudby, Richarda Burmera. K ještě lepší orientaci můžeme relaxační zvukomalebnost alba Hydrogen přirovnat k Tangerine Dream, nebo norskému ambient projektu Biosphere. K oběma je to docela blízko, i když bližší destinací jsou pro mne první jmenovaní. V menšině lze zaslechnout i útržky starých Kraftwerk a Godflesh, jejichž strojovost do tohoto projektu zdánlivě nezapadá, ale pár modulovaných zvuků a post industriálních dojezdů se najde i na Hydrogen.


Elektronická meditace, to je možná ten správný termín pro tohle album. Meditace na dlouhé večery, neboť zrovna tehdy je tělo nejlépe nastaveno pro příjem podobné produkce. Není to však o nějakém způsobu zhoubné fascinace podzemními prostory, nebo o výletech do lesoparku za účelem průzkumu odvrácené strany dobra. Naopak, hudba BardSpec je svobodná, poletující vzduchem kolem nás a lákající do rozlehlých míst, odkud je dobře vidět obloha a další významné pocity uprostřed snění.


Album navíc hezky odkrývá svůj nejlepší kousek až téměř v závěru. Mám na mysli skladbu Salt, ve které se to rytmicky docela spustí a BardSpec v ní platí za velké galaktické šamany. Skutečně povedená věcička otevírající další dimenzi. Když odhlédnu od poměrně fádně zpracovaného obalu, je to především skvěle servírovaná relaxace, která umí pohladit po duši a probudit klidné a odpočinkově pojaté myšlení. Jak jsem zmínil výše, nic falešného ani prázdného. Hydrogen je výborné album pro ty klidnější z nás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky