Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ivar Bjørnson je statný chlapík s vizáží pravého vikinga, ale hlavně velmi kreativní a pracovitý člověk. Už je to pár dní zpátky, co jsem se zde rozplýval nad novým albem Enslaved, na jehož konceptu a finálním zpracování měl výrazný podíl, ale to teď nechme stranou a pojďme se na moment vrátit na začátek léta. Právě tehdy bylo vydáno první album projektu BardSpec, což uniklo mé pozornosti a tento restík si napravuji až dnes. Vedle Ivara je přítomen Steve Austin (Today Is The Day) a duo doplňuje Ivarův krajan, bubeník a studiový inženýr Iver Sandøy. Silná a hlavně zajímavá to trojice.

Ve společnosti BardSpec odložme sekyrky i progresivní způsob jejich ostření, zanechme koně volně na stráni a zapomeňme na jejich sounáležitost s člověkem. Nechme se unášet na vlně hypnoticky pojatého mixu ambientu a rockových dozvuků, které jsou skoupé na přívaly energie a těžší myšlenky. Vždyť hudba BardSpec je lehká jako pírko.

Je jako povedená vyhlídka do dalekých scenérií. Působivá, se záběrem pocitů, které osloví. Prolínají se v ní dlouhé strunné i klávesové pasáže, pěkně konejšivé, určené k pohlazení a snění. Ve vší důstojnosti, ne jako když se setkáte tváří v tvář s tunou make-upu na obličeji voskové panenky, která by se ráda přitulila. Ale kdo by chtěl mít její nový obličej v polštáři a ten opravdový před sebou? Brrr...

Abychom si tvorbu BardSpec více přiblížili, musíme popojít pár let do minulosti. Hlavním zdrojem inspirace a spojovacím prvkem budiž debutové album amerického skladatele elektronické hudby, Richarda Burmera. K ještě lepší orientaci můžeme relaxační zvukomalebnost alba Hydrogen přirovnat k Tangerine Dream, nebo norskému ambient projektu Biosphere. K oběma je to docela blízko, i když bližší destinací jsou pro mne první jmenovaní. V menšině lze zaslechnout i útržky starých Kraftwerk a Godflesh, jejichž strojovost do tohoto projektu zdánlivě nezapadá, ale pár modulovaných zvuků a post industriálních dojezdů se najde i na Hydrogen.

Elektronická meditace, to je možná ten správný termín pro tohle album. Meditace na dlouhé večery, neboť zrovna tehdy je tělo nejlépe nastaveno pro příjem podobné produkce. Není to však o nějakém způsobu zhoubné fascinace podzemními prostory, nebo o výletech do lesoparku za účelem průzkumu odvrácené strany dobra. Naopak, hudba BardSpec je svobodná, poletující vzduchem kolem nás a lákající do rozlehlých míst, odkud je dobře vidět obloha a další významné pocity uprostřed snění.

Album navíc hezky odkrývá svůj nejlepší kousek až téměř v závěru. Mám na mysli skladbu Salt, ve které se to rytmicky docela spustí a BardSpec v ní platí za velké galaktické šamany. Skutečně povedená věcička otevírající další dimenzi. Když odhlédnu od poměrně fádně zpracovaného obalu, je to především skvěle servírovaná relaxace, která umí pohladit po duši a probudit klidné a odpočinkově pojaté myšlení. Jak jsem zmínil výše, nic falešného ani prázdného. Hydrogen je výborné album pro ty klidnější z nás.