Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Battalion - Underdogs

BattalionUnderdogs

Jirka D.7.5.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Čiré nadšenectví jdoucí ruku v ruce s hráčskými schopnostmi, ovšem s minimem vlastní invence a osobitých nápadů. Jinak ale vytříbená oslava starého thrashe & heavy v nablýskaném a vyleštěném zvuku nového milénia.

Jdeme se krátce podívat na druhého ze tří pohrobků, jenž se nám povaluje v redakci a který navazuje na taiwanské kolegy Bazöoka. Pánové z asijského ostrova prošli minule stříhací procedurou ve stavu zcela holohlavém – nenechal jsem na nich ani chlup a buďme rádi, že odpočívají dostatečně daleko. Dnešní parta je ze Švýcarska a když tak poslouchám těch jedenácte skladeb, přijde mi celkem škoda, že jsme se k recenzi nedostali dříve a chtě nechtě, sypu si popel na hlavu...

 

Možného zájemce snad odradil obal, který v mnoha jiných případech prodává, ale být zaujat tímto grafickým dílem, není úkol jednoduchý, ta práce se prostě nepovedla. Podivné, laciné a snad i groteskní, jiná slova mě nenapadla a nemám víc, co bych k tomu dodal. Podobně odrazujícím dojmem působí i přiložená promo fotka, na které pózuje čtveřice mladíků v riflovkách a kožené bundě, s kšiltem čepice pokaždé na jinou světovou stranu, a tak vás hned napadne cosi o partě vesnických chasníků, kteří si po večerech přehrávají svoje oblíbené drsné kapely a sní o budoucnosti velkých rockových hvězd. O to překvapivěji pak působí to, že hudba vylisovaná do stříbrných drážek kompaktního disku a označená jako „old school thrash metal“, není vůbec špatná. A když už jsme u těch promo slibů, pojměme si dnešní recenzi jako takovou polemiku mezi slibně znějícími hesly a realitou hudebního nosiče.

 

„very good and independent songs“

 

Velmi dobré a nezávislé (nejspíš ve smyslu původní) skladby je první ze čtyř nástrah. To, jestli jsou skladby dobré, v podstatě vyplyne až na konci odstavce, začněme proto oním „independent“. Album uvádí skladba „Thrash maniacs“, která už svým názvem napovídá, s jakými nadšenci máme co do činění. Inspirování a zamilovaní do svých velkých hvězd, neváhají převzít vše, co převzít lze a již zmíněným prvním songem vzdávají čest velikánům žánru Slayer. Přímočarost skladby s ostře vytaženými kytarami a rychlým klopotem bicích vás usadí do židle a do úst se vám vkrade otázka „co to sakra je?“ doprovázená úsměvem z kategorie milých, nikoliv ironických. Ono to těm klukům totiž výborně šlape a není divu, že kromě zmíněných Slayer se rozpomenete na Metallicu, když ještě táhla káru thrash metalu. V podobně svižném tempu se odehraje i třetí „Running alone“ nebo devátá „Beggars right“, opět jasně nalinkovaná záležitost strhávající svou upřímnou snahou vrátit čas o patnáct dvacet let zpátky. Stejně tak dobře, ovšem tentokrát v klidném střednětempém pochoďáku, šlape i třetí „Headbangers“ a ve značné míře i zbytek desky. Nicméně nejen thrash byl zdrojem inspirace pro tyto jedlíky ementálu, ve svých výletech se ponořili ještě hlouběji a se svěžím závanem vypouští klasický heavy metal 80. let (a v poslední „Defenders“ i speed metal „made by tykve“), ať už jej najdete v sedmé „Stalingrad“ či v jiných skladbách, které vám třeba připomenou Judas Priest té doby, nebo i jiné party, které mají v mém přehrávači vymezeno jen velmi málo prostoru.

 

A tak nám nezbývá, než se vrátit na začátek a položit si otázku, jestli máme opravdu co dočinění s „independent“ skladbami a jestli jsou dobré? První odpovědí je jednoznačné „ne“ doprovázené oním milým úsměvem, protože i když je z Underdogs cítit na dálku nikoliv inspirace, ale přímo opisování u velkých jmen, výsledek se tváří v těchto mezích poměrně slušně. Takže dobré songy s odřenýma ušima ano.

 

„very good and young musicans, which you can idolize“

 

Velmi dobří a mladí muzikanti, které si zamilujete. Tak mladí jsou, od roku jejich narození, který se pohybuje různě mezi léty 1987 až 1990, si to spočítáte sami. Stejně tak hráčské umění jim není cizí, dokážou kočírovat rychle pádící spřežení stejně bravurně, jako se vytasit s nikoliv špatným kytarovým sólem („Running alone“ a „Beggards rights“). Už ne tak slavně se tváří kompoziční stránka materiálu, která občas utíká k nudně se opakujícím motivům („Wings of a damon“) a s přibývajícími poslechy možná dojdete k tomu, že deska jako celek je udělaná z jedné vody na čisto. Naopak poměrně dobře obstává vokál Silavna Etzenspergera, který se do vypjatějších poloh zavánějících průšvihem pouští snad jen v „T.F.F.M.“, ale jinak svá slova razantně odštěkává světu a tenhle projev mu bezesporu sluší. Hudební pojetí tedy ucházející, jen si nejsem moc jistý s tím „idolize“, snad vkus jiných nepohrdne.

 

„catchy cover“

 

Chytlavý či přitažlivý obal. Tuhle otázku jsem tu už řešil v úvodních odstavcích a jak už z nich vyplynulo, nic přitažlivého mě na obalu tohoto alba nepřijde. Posledním promo slibem je heslo „!!!live-Killer!!!“  a uvádím jej pouze pro úplnost. Živé zabijáctví není otázkou pro recenzi alba a hlavně jsem teda na koncertě Battalion nebyl. Posoudit musí jiní.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky