Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Behemoth - Opvs Contra Natvram

BehemothOpvs Contra Natvram

Symptom28.2.2023
Zdroj: Spotify
Posloucháno na: PC / Yamaha HS5 / Marshall Major II
VERDIKT: Black-metal? Máte štěstí, že jdu kolem a jsem odborník. Jmenuji se Nergal.

Hudební pouť polské stálice Behemoth příležitostně a zpovzdálí rád sleduji. Nejvíc času jsem kapele věnoval pravděpodobně v období šestého alba Zos Kia Cultus (Here And Beyond) (2002). Momentálně je jejich diskografie dvojnásobně delší a u příležitosti nového dvanáctého studiového alba jsem si zavzpomínal na svou dobu metalovou, které se tato rouhačská kapela účastnila.

 

Poláci už mají něco za sebou a nedá se říct, že slovo, které vystihuje jejich kariéru je stagnace. Díky skladatelským postupům a charakteristickému zvuku některé části diskografie lehce splývají dohromady, přesto je možné nacházet prvky postupného vývoje. Určitou stylistickou odchylku představuje předposlední album I Loved You at Your Darkest (2018), kde se projevila Nergalova vášeň pro novátorské postupy. Půjdeme-li ještě o jedno vydání dál do historie, narazíme na desku The Satanist (2014), která by podle ohlasů mohla představovat cosi jako vrchol této plodné kapely s neuvěřitelně stálou členskou základnou.

 

Deska je napěchovaná hudbou i zajímavostmi doprovázejícími její vznik. Výpravnost nahrávky dává tušit, že produkce takto vrstevnatého díla generuje práci pro široký tým hostujících hudebníků a zvukových techniků. Orchestrální pasáže má na svědomí polský skladatel a dirigent Jan Stokłosa. Ve skladbách však uslyšíme i samplované smyčce, o které se spolu se syntezátorem postaral Orion osobně. Pod masteringem je podepsán zasloužilý americký matador Bob Ludwig, který má na kontě vše od Jimiho Hendrixe, přes Davida Bowieho až po Radiohead. Výchozí situace je tedy poměrně slibná.

 

Za zvukem kapely je spousta zvukařských kejklí od efektování orchestrálních partů až po středový zvuk baskytary zahrané přes kytarový zesilovač. Skladby jsou vybaveny mocným zvukem, který svou jedovatostí budí respekt, ale nese v sobě známky přeprodukovanosti a zbytečně upěchované dynamiky. Skladby jsou krátké a úderné, celková stopáž alba čítá necelých pětačtyřicet minut. Skladbám dominují dravé bubny až do té míry, že místy přehlušují vše ostatní. Baskytaru je možné díky průraznému zvuku sledovat i tam, kde je tento nástroj běžně spíše v pozadí. Milovníci rychlých not a propracovaných kompozic si přijdou na své, nicméně najdou se i méně rozvinuté kusy jako například Once Upon A Pale Horse.

 

Nedá se svítit, jako náctiletý posluchač jsem kouzlu kapely podléhal více než dnes. Ačkoli Behemoth nikdy nebyla jedna z mých top kapel, tu a tam se v jejich produkci vždy našla nějaká ta "opakovačka", co pravidelně rotovala éterem. Image kapely, plná náboženské symboliky a všudypřítomného metafyzična, má své světlé chvilky. Na druhou stranu, kolektivní stylizace do démonických charakterů je, alespoň pro mě, plochá jako jazzový big band ve stejnokroji. Opvs Contra Natvram je oknem do duše stále relevantního hudebního génia, který sice naplňuje všechna očekávání, ale nepřináší nic moc nového. Hudba ve všech ohledech odpovídá standardu kapely, která nevydává žádné polotovary. Avšak kdo už něco slyšel, na zadek si z toho nesedne.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky