Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stal se zázrak! Australští vytrvalci Beyond Mortal Dreams vydali po dlouhých čtrnácti letech své druhé dlouhohrající album. Mezičas byl vyplněn výtečnou kompilací As Death, We Shall Walk, kterou vydal tuzemský label Lavadome Productions. Na výběrovém albu najdete skladby z prvních dvou demosnímků i singlu Lamia. Novější songy ukázaly kapelu v hodně dobrém světle a lákaly posluchače na vyspělý, byť stále notně krutý death metal nepříliš vzdálený nesmrtelnému debutu From Hell nebo EP Dreaming Death. Vše bylo pouze mnohem lépe zahrané, nahrané a zabalené do hezkého kabátku. Otázkou tedy bylo, kam se kapela, jejíž kořeny sahají až k počátku devadesátých let, dokáže a chce posunout. A je to tady, přátelé! Vydavatel Lavadome Productions trpělivě čekal, až se staří pardálové přestanou věnovat různým projektům a napíšou něco pro Beyond Mortal Dreams. Letošní nadílka jménem Abomination of the Flames za takové čekání rozhodně stojí.

Deathmetalové zlo v rukou krutého ďábla Doomsayera a jeho kumpánů byla odjakživa zárukou osobitého zážitku. Styl Beyond Mortal Dreams uctívají příznivci starého zla, které produkují(-ovaly) např. Incantation, Blasphereion, Miasma nebo jejich následovníci Dead Congregation. Zbytek si dosaďte sami. Beyond Mortal Dreams na Abomination of the Flames do svého běsnícího masakru propašovali vedle temné atmosféry také působivě melodické vyhrávky a podmanivá sóla. Ostatně i těmito aspekty je kapela známá už od svých počátků.

Přemýšlím, zda onen posun, který mám na mysli, je daný skutečným vývojem a snahou nezůstat na místě, nebo jsem pouze popletený výborným zvukem a samozřejmě neustále se zlepšujícími instrumentálními výkony veškerého osazenstva posádky. Když jsem si promrskl starší nahrávky a srovnal je s novinkou, do uší mě bouchla zejména rytmická barevnost, větší podíl melodií, úbytek syrových sypaček. Na druhou stranu není těžké si všimnout příklonu k mnohem mohutnější surovosti, obludnosti a morbidní kráse. Lehce mě zarazilo využití vokodéru v They Are Seven. Tuto hlasovou blbinku opravdu nemusím. Myslím si, že zejména v brutalitě Beyond Mortal Dreams působí nepatřičně. Dodávám, že se jedná o snad jedinou výhradu k nahrávce. Podobně laděný efekt na kytaře v téže skladbě mě naopak udělal radost. Podle mého ji hodně pomohl.

Abomination of the Flames se moc pěkně poslouchá. Myslím si, že i jedinec neholdující největším extrémům, zuřivostem a masakrům může ocenit výsostnou kvalitu nahrávky a nepopíratelnou zdatnost muzikantského cítění. Kapela není poplatná době ani nostalgii. Dělá, co umí nejlíp. Nikomu a ničemu se nepodbízí. Proto sedmiskladbová saň působí příjemně přirozeně bez křečovité snahy znít co nejpřísněji. Beyond Mortal Dreams svou aktuální tvorbu ošetřili bez debat slušivým zvukovým kabátkem a zabalili skvěle padnoucím vizuálem. Ke krvavému odéru s monstry v plamenech dokonale sedí i typické logo a font písma. Pro milovníky fyzických nosičů, fetišisty grafického umění a vůbec fandy dobrých obalů aktuální výtvor Beyond Mortal Dreams skvělým dárkem. Už se moc těším na fyzický nosič, který odhalí, zda se booklet vyrovná i přední straně.

Abych se vrátil ke svému poznatku na počátku recenze. Netuším, zda se kapela skutečně posunula, nebo za slyšitelný progres vděčí pouze neustále se zlepšující instrumentaci a parádnímu zvuku, nebo se mi to nezdá a kapela šla mnohem dál, než se na první dojem zdá. Bez ohledu na své myšlenkové pohnutky vidím zcela jasně, že jsou Beyond Mortal Dreams natolik citlivými tvůrci, že nic nezní krkolomně, snaživě a bezhlavě. Když budete poslouchat pouze nové album, připadne vám, že se kapele vývoj nevyhnul a je jinde než v minulosti. Jakmile se však vrátíte ke starým nahrávkám, zjistíte, že jsou to stále oni. Hrdě stojící v přítomnosti. Prosti patosu a křeče.