Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Beyond The Ghost - Sundown

Beyond The GhostSundown

Symptom31.5.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Nečekaně pestrý poslech se spoustou hudebních myšlenek z kategorie "on point".

Sundown je hodinu trvající, košaté hudební dílo o devíti obrazech. Pierre Laplace splétá dohromady elektronické prvky s akustickými a vytváří poutavý obraz futuristické budoucnosti zasazené do Říma roku 2062. Kromě toho je podepsán pod všemi nástroji, produkční i postprodukční činností. Jak je u Cryo Chamber dobrým zvykem, dotek Simona Heata musí být a je otisknut v grafickém zpracování. Na poměry daného žánru, který může ve verzi standard být poměrně plochý hudební zážitek, přeplněný syntetickými zvuky, nabízí Sundown slušné rozkročení mezi zdroji inspirace, ať už jsou zamýšlené nebo domnělé.

Titulní skladba Sundown je zcela správně umístěná hned na úvod alba, protože výstižně definuje jeho záměr - přivodit posluchači chuť objevovat neznámé. Navozuje pocity připlutí k dosud neprobádané pevnině a chvíli jsem měl pocit, že se odněkud vynoří Štěpán Rak a rozezní na strunách své kytary oslavnou skladbu pátého kontinentu Terra Australis. Trojka Lives In Reverse s poněkud otravně vokalizovanou melodií vzdáleně připomíná klávesové sekce od Kauan. Symptaický náznak kreativní rockové noty bohužel spolehlivě zabijí nedůvěryhodný zvuk samplovaných bubnů. Zpěvy ve stylu klasické hudby působí na pozadí více skladeb a má je na svědomí francouzská operní pěvkyně Capucine Meens.

Pětka No Way Out Of This Maze se rozjíždí pomalu, ale slibně. Škoda nedotažené gradace ve stylu EDM, co vyznívá do prázdna díky tomu, že se nakonec vůbec nerozjede. Při dobrém prokomponování to mohlo být stejně velké jako párty v Siónu po tom, co Morpheus dokončil svou řeč začínající slovy: „Zion, hear me.“ Naproti tomu následující pecka Relics využívá svého potenciálu téměř naplno a rozšiřuje paletu nástrojů o cimbál. Velkolepá tečka Obscuration v deseti minutách koncentruje všechny základní atributy alba a navrch přidává ještě elektrickou kytaru se zkreslením signálu někde na úrovni suicidal black-metalové party, chybí tomu však větší nápřah, aby mohla být řeč o skutečné síle. Předchozí obraz Ghosts Marching Home si zahrává s o poznání čitelnější kytarou a servíruje riff mnoha možností bez kompletního vytěžení. Nenaděláte nic, kytara zde platí za pouhý okrajový element na zpestření.

Sundown je třetí album ze série Europa a vykresluje obraz válečné, rozpadající se Evropy, která v boji o moc přichází o rozum. Podle mého čtení situace je nahrávka napěchovaná zajímavým materiálem s přesahy do mnoha směrů. Ne všechny šance se podařilo beze zbytku proměnit, ne vše se povedlo na výbornou. Díky nonverbální podání si jednotlivé skladby uchovávají část tajemství pro sebe a je na posluchači jejich poselství dekódovat nebo mu vetknout své vlastní. A když je pak po všem, dobrý pocit z času stráveného poslechem zůstává.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky