Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bigelf - Into The Maelstrom

BigelfInto The Maelstrom

Michal Z23.9.2014
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Naprosté zklamání, šest let čekání přišlo vniveč. Po bombastickém předchůdci Bigelf opisují kruh do své minulosti, nemajíc sílu překročit stín monolitu "Cheat The Gallows". Na druhou stranu si Bigelf stále drží svůj svébytný výraz a odstup od utonutí v bahně bezejmenného a nezapamatovatelného průměru. Dobrá deska, nic víc.

Bigelf jsou po krutých šesti letech zpět s albovým počinem. Doba značně dlouhá a pro tento americký retro soubor řekl bych vaz lámající. Předchozí album "Cheat The Gallows" bylo jasným vrcholem dosavadního snažení souboru a kapela měla nakročeno k prolomení do většího posluchačského povědomí. Ovšem laťka byla nastavena vysoko a odmlčení souboru se táhlo, až jsem ho považoval za umrlý a odtečený česlem dějin retro rockové hudby. Za dobu ticha z kapely odcházejí kytarista Ace Mark a bubeník Steve Frothingham, takže Damon Fox se tak stal jediným přeživším členem na palubě od vyplutí. V roce 2010 po dlouhém turné navíc v kapele dochází víra ve věci příští a je uložena k ledu. Damon Fox se topí v osobních problémech, vydavatelství se k Bigelf otočilo zády a veškerá chuť a entuziasmus se odpařily. Kouzlo a chemie kapely tak dostaly devastující rány, z kterých se jen tak bylinami vylízat nelze. Přesto je tu nová deska.

 

Od prvních letmých seznamovacích doteků je jasné, že soubor nepokračuje ve velkoryse pojatém "Cheat The Gallows", ale navrací se spíše k pomalejším, jednoduše se táhnoucím kouskům, řekněme, z dob alba "Money Machine". Tento fakt jako posluchač nemohu ponechat stranou bez reptání. Z určitého navyklého standardu člověk nechce jen tak slevit a i když se snaží adaptovat dlouhými poslechy, stále má důvod vzpomínat na dobu hojnosti. Na druhou stranu se Bigelf snaží držet odstup od zaměnitelnosti a svůj výraz mají propracovaný tak, aby nikdo z posluchačů nezaváhal při jejich identifikaci. Onen deprogres ale dovoluje vzít staré postupy souboru a lehce je osvěžit přístupem z "Cheat The Gallows".

 

Na první poslech skromnější produkce alba dala opět prostor typickým nápadům a zcela charismatickému vokálu Damona Foxe, který exceluje, stejně tak jeho zvuky vyluzované z jeho obstarožních synťáků. Sound alba se podařilo hodně zatěžkat a čerpat spíše od temnějších velikánů rockových končin. Na protipól se přitahuje více jemnosti od The Beatles, jejichž struktury pronikají do typického Damonova rukopisu. Jistá hračičkovská psychedelie zde také stále zůstává a je cítit však víte po kom; jejich vinyly v prvním pressu stojí majlant. Potud by vše bylo dobré, ale album po dvou skladbách nemá už moc co nabídnout a začne opravdu nudit a iritovat až na pár dílčích světlých momentů. Samozřejmě že se toho děje dostatek, ale Bigelf ukázali, že to jde i markantně kvalitněji s větším šapitó. Jednak už podobné písně Damon nahrál a opakovaný materiál musí mít něco navíc, aby jej bylo možné vzít vážně. Jednotlivé motivy a nosné melodie jsou spíše poťouchlé a nezadírají se do pohárků, které lákají k dalšímu vychutnání hudebního moku, natož aby se zachytily v paměti na delší dobu.

 

Velkou míru opakování se a podobné tempo skladeb nezachraňují ani hostující Mike Portnoy, který mate tělem a hraje naprosto jinak, než jsme povětšinou zvyklí, a především ani nový kytarista Luis Maldonado. Ten oproti svému předchůdci vykazuje kompoziční i herní nudu. Albu schází cokoliv, co by ho vyneslo na rovinu k předchůdci a po pravdě se mu věnuji z jakési setrvačnosti a z lásky, kterou jsem si v roce 2008 k Bigelf přivodil. Nyní na můj vkus jen paběrkují, vytahují poznávací erbovní cetky a snaží se z nich těžkopádně něco slátat a vytěžit restart kariéry. Album, které mě ničím nepřitahuje a láká jen lehce vyčichlým Bigelf parfémem. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Venca / 30.9.14 19:41odpovědět

Pane, slyšel jste starší alba BIGELF, naposlouchal je? Netuším, o čem zde píšete!?! Ta deska je na standardní urovní = velmi dobrá, lehce stravitelná, zábavná, ale také plná "ukradených momentů". Prostě BIGELF, tak jak je znám už léta.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky