Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bikkinyshop - How I Met Your Murder (EP )

BikkinyshopHow I Met Your Murder (EP )

Jirka D.10.2.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: How i met your murder je prostě chvilka muziky pro pohodu, pro poslech bez přemýšlení, pro poslech na dobrou náladu. Progres žádný, překvapení také ne, ale to, co bylo nahráno, působí svěže a bezproblémově.

Vypadá to, že EP se stává stále oblíbenější rozsah pro prezentaci nové tvorby kapel. Aspoň v té české kotlině, když do ní občas nakouknu, se to nosiči o třech až pěti skladbách jen hemží. Jedním takovým nedochůdčetem z loňského léta je i nahrávka nazvaná How i met your murder od berounské party divného názvu Bikkinyshop. Původně to vypadalo, že těchto pět skladeb nechám zcela bez poznámek, ale nakonec mi forma minirecenze přišla jako příhodná a akorátní.

 

V bendzounovém profilu kapely jsem našel žánrové zařazení do cross-overu, ale to tam má každá druhá banda a pravda je, že druhé Faith No More jsem tam ještě nenašel. Těch 19 minut hudby je prostě rockových, zahuštěných pořádným kytarovým zvukem a občasným výletem do corového řevu či popových melodií. Vokály jsou vůbec silnou stránkou téhle desky, jejich poskládání, doplňování, vzájemný souběh i přehazování štafetového kolíku působí dobře a především přitahuje posluchačovu pozornost. Přijmout tenhle materiál za svůj je dost jednoduchá práce, poměrné svižné skladby s jednoduchou, ale zato našláplou rytmikou, seskládané čitelně a jasně z tvrdších a melodických částí, se snadno dostávají do hlavy a těžko je pak vypudit. Prostě dobře udělané písničky, aniž bych tím chtěl cokoliv snižovat.

 

Samostatnou kapitolou je zvuk desky, který vzešel z Biotech studia Jiřího Pašky (Escon Waldes), u kterého za poslední dobu vzniklo několik zajímavých nahrávek (namátkou poslední FDK, Momma Knows Best, První Hoře a další). Vedle různých garážových EP zní tahle deska celkem nabušeně, soundu nelze upřít čitelnost a schopnost chytit posluchače za uši, na druhou stranu jen těžko v něm budete hledat nějakou dynamiku a příznivci naturálního zvuku si asi tiše odplivnou. Tohle je prostě čistota, lesk, digitál a bohužel jedna hlasitostní lajna, což ovšem dneska letí a pokud se můžeme bavit o něčem jako „úspěchu“ alba, tak produkce na tom bude mít velkou zásluhu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 26.9.19 5:44

Odpověď by byla strašně dlouhá, ale jednoduše řečeno je cílem udělat hudební nahrávku hlasitou. Někdo si někdy všimnul, že když si po sobě pustíš víc nahrávek a některá z nich bude hlasitější než ty ostatní, zaujme. Problém je ten, že zvýšit úroveň hlasitosti nahrávky ve studiu bez negativních zásahů do kvality masteru lze jen do určité míry a pokud chceš jít ještě dál, musíš sáhnout na kvalitu. V ten moment přichází na pořad dne úpravy typu komprese a clipping, které v malé míře nevadí a můžou nahrávce pomoct (za cenu téměř neslyšitelných ztrát zvuk stmelí, "nakopnou", zatraktivní,...), ale pokud se přeženou, zvuk desky slyšitelně poškodí. Už nějaký čas se tomuto fenoménu celosvětově říká "Loudness war" a jak u nás na Echoes, tak i různě jinde na českých a samozřejmě v mnohem větší míře na zahraničních webech o tom najdeš hodně ke čtení.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky