Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Crown - Caverns Of Thantifaxath

Black CrownCaverns Of Thantifaxath

Bhut3.10.2020
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Na první dobrou je všechno tam, kde asi má být. Jenže pokud se rozhlédneme po široširé scéně, zjistíme, že podobných úkazů je až příliš mnoho.

Nepopsaný list jménem Black Crown vydává svou první velkou desku, kterou dává světu jasně najevo, že tady je další shromáždění, které chce být zlé a ukazovat black metal jako svou doménu. Dvojice chlapíků z USA v tomhle má jasno. Však jeden z nich souběžně působí ještě v uskupení Haxxan, o kterých jsem již před časem hovořili. Název alba nahlas vyslovujte pouze s dostatečným odstupem od ostatních, abyste blízké osoby hned nepoplivali složitými slovíčky: Caverns Of Thantifaxath. Tak, co nám nová kapela přináší nového?

 

Nic… ledabyle odhozená fráze, ale pro mnohé plně dostačující. Je to zcela běžný black moderního zvuku, který můžete vídat u celé řady podobných žánrových kapel. Ono to při poslechu všechno funguje a šlape, ale pokud se máte po čase k něčemu takovému vrátit, stejně raději vytáhnete z police to, od čehož se tito odrážejí. Možná, že to na úvod zní dost příkře, ale nalijme si čistý pohár. Hudba, kterou Black Crown nabízí, nemá přesah a nemá ani žánrové jistoty. Je to klasický black, který byť je řemeslně dobře odveden a na slabost songů si v tuto chvíli vážně nestěžuji, tak nedokáže dopřát hlubšího zážitku, než je ten oblíbený – šlape to. Ano, maká to, funguje to, chvíli to i baví (což vzhledem k délce alba kolem půl hodiny je naprosto ideální čas), ale postrádá dotaženější momenty.

 

 

Na druhou stranu jsou tu skladby, které mě dobře vytrhly z koloběhu netečného (rozuměj průměrného) poslechu. Tak třeba hned druhá skladba The Rise Of Ashtaroth spustí pěkně zostra dvojšlapku a já se neubráním úsměvu a milé nostalgii. Zvuk kopáků mi totiž silně evokuje podobný efekt, kterého jsme, co by mladí kluci, hodlali docílit na svých jízdních kolech, aby tento dopravní prostředek měl fantaskní hlas tolik milovaných čoprů. Rozstříhaný kelímek od jogurtu patřičně upevněný tak, aby zasahoval do zadního výpletu kola a svým kontaktem s dráty vytvářel nehorázný randál – to bylo kouzlo našich přibližovadel. Jsem rád, že mi bicí na tomto albu dopřály drobnou vzpomínku, jenže nevím, zda bubeník chtěl, aby jeho šlapky zněly jako plastové proužky třející se o drát, byť ve velmi solidní kadenci.

 

Další výrazné momenty jsem zaznamenal u skladby The Dweller, která má silně Satyriconovský rukopis. Respektive ty náladové zvraty a kytarové vyhrávky připomínají The Age Of Nero. Možná náhoda, ale když si na to člověk vzpomene… Ovšem závěrečný kus The Nine Hells shledávám jako tím nejlepším kouskem, který se na desce objevuje. Tohle je opravdu povedená věc, která kapele báječně sedí do výrazu a dokáže skvěle udržet v pozoru. Může za to možná jemná melodie plující kdesi v pozadí, ale spíš vinu svádím na tempo, které je o něco pomalejší než dosavadní kvapík. Vidím to tak, že zádoomčivější polohy a řekněme mystičtější pasáže jdou kapele celkem dobře od ruky. Ty rychlopalby jsou takové otřepané a bez duše. Chybí jim určitý život, který by zajišťoval potřebnou nervozitu, či cokoliv, co by šlo shledat jako zajímavé a pozoruhodné. Takhle si vždy jen říkám, že dobrý, určitě ne zhola průměrný, ale pořád je kam se posunout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky