Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Roku 1996, deset let po smrti věhlasného skladatele a frontmana irské hard rockové legendy Thin Lizzy Phila Lynotta, se "pozůstalí" členové poslední sestavy rozhodli kapelu koncertně obnovit. Od té doby proběhla již celá řada úspěšných vystoupení a spolek se začal postupně personálně obměňovat, z čehož nakonec vykrystalizoval i základ projektu Black Star Riders. Ten měl od počátku jednoznačný záměr – navázat zcela novými skladbami na tvorbu Thin Lizzy, což bylo zpečetěno úspěšným debutem "All Hell Breaks Loose". Po dvou letech na něj pánové navazují aktuální nahrávkou "The Killer Instinct".

Ze sestav, které hrály ještě po boku Lynotta, nakonec sice zbyl jen dlouholetý kytarista Scott Gorham, přesto je ale iluze téměř dokonalá. Skladatelský rukopis věrně ctí předlohu a zpěvák Ricky Warwick je až překvapivě zdařilou imitací Phila včetně charakteristického irského akcentu. A naštěstí nechybí ani to nejdůležitější – schopnost tvořit dravé a energické rockové skladby s hitovým potenciálem, které přes svou přímočarost nenechají nikoho na pochybách o skladatelském a instrumentálním umu zúčastněných.

Je zde zkrátka vše, co si jen fanoušek Thin Lizzy může přát. Chybí možná jen kus syrovosti a zemitosti, jež jsou nahrazeny možná až příliš uhlazenou produkcí, což může v očích mnohých úroveň nahrávky možná lehce snižovat. Ale to je asi jediná výtka, kterou lze vůči novince "The Killer Instinct" uplatnit. Nápaditě pojatý hard-rock s bluesovým feelingem, nádechem irské lidovky a lehkými přesahy do heavy metalu ale i inteligentního pop-rocku plodí jednu chytlavou hitovku za druhou a nad tím vším jakoby se vznášel duch samotného Lynotta, spokojeně se usmíval a podupával si do rytmu.  

Jako zbytečná se jeví snad jen limitovaná edice alba, jejíž bonusový disk převážně obsahuje odlehčené verze některých skladeb pouze se zpěvem a akustickou kytarou. To je možná dobré pro fanoušky, kteří by si aktuální tvorbu kapely rádi zabrnkali u ohně, ale jinak působí trochu nudným a prázdným dojmem.

Black Star Riders svou novinkou opět více než důstojně navazují na tvorbu Thin Lizzy. A byla by chyba dívat se na jejich snažení jinou optikou, než jako na poctu jednomu z nejgeniálnějších skladatelů historie hard rockového žánru. Z tohoto pohledu byl záměr splněn nepochybně více než uspokojivě. Otázkou však je, na kolika dalších albech lze vydržet s naprosto stejným scénářem a přístupem ke skládání. Koneckonců i samotní Thin Lizzy se během své aktivní kariéry hudebně poměrně pozoruhodně vyvíjeli…