Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Star Riders - The Killer Instinct

Black Star RidersThe Killer Instinct

Mirek M27.4.2015
Zdroj: FLAC, mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Pokračovatelé odkazu Thin Lizzy jsou tu znovu s vydatnou porcí energických hard-rockových hitovek a zatím pořád baví…

Roku 1996, deset let po smrti věhlasného skladatele a frontmana irské hard rockové legendy Thin Lizzy Phila Lynotta, se "pozůstalí" členové poslední sestavy rozhodli kapelu koncertně obnovit. Od té doby proběhla již celá řada úspěšných vystoupení a spolek se začal postupně personálně obměňovat, z čehož nakonec vykrystalizoval i základ projektu Black Star Riders. Ten měl od počátku jednoznačný záměr – navázat zcela novými skladbami na tvorbu Thin Lizzy, což bylo zpečetěno úspěšným debutem "All Hell Breaks Loose". Po dvou letech na něj pánové navazují aktuální nahrávkou "The Killer Instinct".

 

Ze sestav, které hrály ještě po boku Lynotta, nakonec sice zbyl jen dlouholetý kytarista Scott Gorham, přesto je ale iluze téměř dokonalá. Skladatelský rukopis věrně ctí předlohu a zpěvák Ricky Warwick je až překvapivě zdařilou imitací Phila včetně charakteristického irského akcentu. A naštěstí nechybí ani to nejdůležitější – schopnost tvořit dravé a energické rockové skladby s hitovým potenciálem, které přes svou přímočarost nenechají nikoho na pochybách o skladatelském a instrumentálním umu zúčastněných.

 

Black Star Riders

 

Je zde zkrátka vše, co si jen fanoušek Thin Lizzy může přát. Chybí možná jen kus syrovosti a zemitosti, jež jsou nahrazeny možná až příliš uhlazenou produkcí, což může v očích mnohých úroveň nahrávky možná lehce snižovat. Ale to je asi jediná výtka, kterou lze vůči novince "The Killer Instinct" uplatnit. Nápaditě pojatý hard-rock s bluesovým feelingem, nádechem irské lidovky a lehkými přesahy do heavy metalu ale i inteligentního pop-rocku plodí jednu chytlavou hitovku za druhou a nad tím vším jakoby se vznášel duch samotného Lynotta, spokojeně se usmíval a podupával si do rytmu.  

 

Jako zbytečná se jeví snad jen limitovaná edice alba, jejíž bonusový disk převážně obsahuje odlehčené verze některých skladeb pouze se zpěvem a akustickou kytarou. To je možná dobré pro fanoušky, kteří by si aktuální tvorbu kapely rádi zabrnkali u ohně, ale jinak působí trochu nudným a prázdným dojmem.

 

 

Black Star Riders svou novinkou opět více než důstojně navazují na tvorbu Thin Lizzy. A byla by chyba dívat se na jejich snažení jinou optikou, než jako na poctu jednomu z nejgeniálnějších skladatelů historie hard rockového žánru. Z tohoto pohledu byl záměr splněn nepochybně více než uspokojivě. Otázkou však je, na kolika dalších albech lze vydržet s naprosto stejným scénářem a přístupem ke skládání. Koneckonců i samotní Thin Lizzy se během své aktivní kariéry hudebně poměrně pozoruhodně vyvíjeli…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky