Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blackbraid - Nocturnal Womb (EP)

BlackbraidNocturnal Womb (EP)

Victimer8.5.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Skladby, které se svou povahou nehodily na velké album a které mají co říct na tom malém.

Blackmetalový indián Sgah'gahsowáh a jeho hudební dítě Blackbraid se připomínají i v letošním roce. Abychom dostáli statistickým údajům, tento americký projekt má na kontě tři regulérní alba v období let 22-25, postupně označená římskou číslicí. A pak jsou tu malé nahrávky, respektive dva singly a nové EP Nocturnal Womb. O druhém velkém albu se zde rozepsal kolega Ruadek, dnes si povíme něco méně o třech nových skladbách, které jsou součástí EPka.


Dvě úvodní věci se svou temnou a niternou povahou nehodily na třetí album, proto dostaly šanci na malé samostatné nahrávce. Přidala se k nim ještě akustická verze skladby Barefoot Ghost Dance on Blood-Soaked Soil, což je vůbec první věc, která pod hlavičkou Blackbraid oficiálně vyšla. Tenkrát zaujala grafickým zpracováním, které dalo najevo, že tohle je black metal navázaný na staré indiánské tradice. Hudebně se nejednalo o nijak atypickou skladbu, jako spíš o tradičně znějící rychlý atmo black s hustým soundem a melodickou výpravností, kterou žene vpřed rychlopalná energie. Na EP ji nežene vpřed nic. Stala se z ní ohýnková balada, která se ale nezbavila své hrdosti. To aby bylo zřejmé, že spát na závěr EP se nepůjde, že bude lepší v pokoře uctít ducha původních obyvatel. A pak si pustit celé EP znovu. Srovnat si obě verze, blackovou i folkovou, je samozřejmě povinnost.

 


Hnacím motorem EP jsou však první dvě skladby. Ta titulní je důkladně temná záležitost nořící se do surového oparu atmosféričnosti. Opravdu silná a zlá skladba prohánějící se po nočních scenériích. Ukazuje zlobu a agresivitu Blackbraid, přičemž nejede bezhlavě, ale včas vsadí na houpavý rytmus očerněný ryzí zvířeckostí. A zase malé srovnání. Jak klasická mi přijde blackmetalová verze vůbec první skladby Blackbraid Barefoot Ghost Dance on Blood-Soaked Soil, která mě nechává v klidu, tak mě baví nová zlotřilá noční vize Nocturnal Womb. Ta animální energie je nakažlivá.


Druhou skladbou EPka je Celestial Bloodlust. Opět hodně útočná a divoká věcička. O polovinu kratší track jako ten úvodní, takže výsledek působí o to intenzivněji. I zde ten pevný stisk na krku na chvíli povolí, ale povaha skladby je jasná - divočina a krvežíznivost. Chcete jen agresivní a temné Blackbraid? Dvě úvodní skladby tohoto EP jsou pro vás. Chcete se uklidnit a v klidu se posadit? Dejte si akustický závěr a srovnejte si myšlenky.


Nechci tuhle krátkou kolekci detailně hodnotit a dám jen na pocity. EP Nocturnal Womb je vybudí dostatečnou měrou a to mi stačí. Smysly jsou rozhýbány, více v tuto chvíli není třeba. Blackbraid se opět připomínají zajímavým způsobem, to je třeba uznat. A jaká bude budoucnost s číslem IV na velké desce? Nechme se překvapit. V tento moment nepromarněme pobýt s Blackbraid formou EP Nocturnal Womb. Jde si to užít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky