Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blackfield - IV

BlackfieldIV

Jirka D.9.10.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Balancování mezi nadýchanou rockovou deskou a mou ochotou pustit si ji k tělu

Čtverku od Blackfield už poslouchám dost dlouho a je na čase si konečně podtrhnout tlustou fixou objevující se pochybnosti. První dojmy? Bezva deska, příjemný poslech, líbí se moc. Další dojmy? Jednoduchá deska se zbytečně nafouklými aranžemi, která se – ano, to uznávám – poslouchá moc dobře, ale na vyšší příčky osobních dojmů nedosahuje a kdesi pod povrchem se ozývá červík nejistoty a bezzubými ústy špitá cosi o uspěchanosti a nedotaženosti.

 

Jen tak z principu protáčím v gramofonu staré desky od Genesis a Yes, art rock britské školy má pro mě nepřekonatelné kouzlo, kterému podlehnu vždy. Nasadil jsem vysoko? Oukej, dlouhý oblouk do současnosti a tahám trumfového spodka Stevena Wilsona a třeba jeho poslední sólovku. Stále moc? Dobrá, dobrá, zůstávám věrný jménu Blackfield. Novinka je rychlá, což si lze představit jako výsledek implikace 11 skladeb ~ 31 minuta, a možná už tady je zaseto první semínko nejistoty o promyšlenosti kompozic, které bych očekával jaksi bohatší. Většina skladeb se lehce přehoupne přes dvě až tři minuty, přímočaře prolétne prostorem, zalíbí se jasně načrtnutou strukturou, slušivými melodiemi a pak prostě skončí. Aranžérská bohatost se přitulí, zatahá za rukáv a se zdviženým obočím sem tam ukáže na aktuální Anathemu; i tady se lehce ošívám vnitřním nepokojem. A když už jsme u těch aranží, je to asi věkem, ale v mnoha momentech (v kláveso-symfonických pasážích především) mám z novinky příliš přeslazený a až vlezlý pocit; asi nejsem ještě dost adult rock fan.

 

Na druhou stranu album bezesporu zaujme vokální rozmanitostí, řada osobností (slovy tři a dva tvůrci Blackfield), představující se v jednotlivých skladbách, dodává nahrávce netradičnosti a barevnosti, i když i v tomto ohledu nejsem plně namlsán – skladbu „Firefly“ s Bretten Andersonem bych s klidem vyhodil. A  - a neberte to jako zaujatost – nejraději mám ty s Wilsonem.

 

Všemu výše napsanému odpovídá i zvuk desky, čisťounký, hedvábný, lehce klouzající éterem, pevně zasazený ve spodku (rytmika je slyšitelná velmi slušně) a plný především ve středech. Aranžérská rozmanitost má pevnou podporu v dynamice, i když oproti předchozí desce se na plug-iny v postprodukci přitlačilo a z desky je cítit snaha najít zlatou střední cestu mezi razancí a přiznáním jemné struktury. Ať tak či onak, ve světle dnešní běžné rockové produkce jde o dosti slušný zvuk, který je radost poslouchat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

james / 7.3.14 12:30

Jojo, máš recht. Osobně bych hodnotil tak 7/10. Není to nic, co by mě uráželo, nic co by mě zvedlo ze židle. Neuráží a dokonce obdivuju tu neskutečnou spoustu práce, co to muselo dát. A určité momenty na koncertech, kdy vypustí ty černé papírky evokující snad popel, jsou skvělý. Nejvíc ve mě zanechali vzpomínku a vlastně to můj názor nejvíc vystihuje, vystoupení v Praze ve Vltavský. Nastoupili Behemoth...to byla dokonalá spartakiáda, světla, scéna, gradace jak v muzikálu. Dav šílel. Pak skončili a nastoupili Cannibal Corpse...neměli ani plachtu za bicíma, Corpsegrinder měl totálně děravý kecky a zvukař byl asi ožralej. No a mě Cannibalové bavili víc...a ještě s evšichni usmívali a nikdo na mě nedělal žádný bububu. Zkrátka Behemoth můžou poslouchat ti největší rebelové v nebi:)) Takhle peklo nezní:)))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 9.10.13 9:12odpovědět

Noví Blackfield kráčí stále dál a od prvních dvou desek, dost podobných Porcupine Tree, už ušli poměrně velký kus cesty. Srovnání s Yes a Genesis naporosto neberu, poslední Wilsonova sólovka mě nijak zvlášť nebaví, Blackfield beru více jako Geffenův projekt. Hostováním dalších hlasů je album barvitější, kratší skladby mi naopak vůbec nevadí a přeslazenost nepociťuji. Album mi sedlo poměrně příjemně, jako vrcholy Blackfield ale i nadále vidím dvě první alba diskografie.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky