|
|
||||||||||

Ani se mi nechce věřit, že Blackfield mají na svém kontě už pátý studiový štych. A už vůbec nepobírám, že dvojka Wilson-Geffen kroutí pod tímto názvem 16. rok. V šestnácti se z dívek pomalu stávají ženy, chlapcům hrubne chmýří a hlas a mění se v muže. Je to i případ tohoto projektu? Přibývají rysy dospělosti, nebo to jsou rovnou vrásky?
Blackfield jsou nenápadní, takže asi proto mně ty letokruhy a hromádka cédeček přijdou tak nepatřičné. Je to vedlejšák ústředních postav, který se čas od času vynoří s novým albem, aby po nezbytném humbuku kolem zase na dlouhé měsíce ustoupil do pozadí a umožnil svým tvůrcům pracovat jinde. Zároveň se ale na tuto “skoro popelku” dá vždycky spolehnout. Zamete, vypere, poklidí a chutně navaří. Pak se stačí jen rozmáznout na pohovce a nechat se uklidňovat. Nic se ale nesmí přehánět, život je akce a ne stav.
Blackfield nás asi už ničím nepřekvapí. S posledními třemi deskami se jejich hudba rozpouští a rozmělňuje, zklidňuje a usedává. Projekt pozvolna vstupuje do teritoria letargického pop rocku a ani údajný návrat k prvním dvěma nahrávkám na tom nic nemění. Avizovaný obrat je znatelný jen ve stopovém množství a nejvíce vyčnívá dobře známá tinktura na obalu alba. I když jedna nenápadná změna by tu přece jen byla - Steven Wilson se vrací i jako skladatel.
Ve svých šuplících nacházejí Blackfield čím dál méně rockového drajvu a soustředí se především na své nitro skrze zadumané bádání o oceánu, v němž nám nezbývá než plavat (jak praví Life is an Ocean). Z větší části je plavání oceánem tohoto alba nenáročnou a oddechovou záležitostí. Tam, kde stačí jen splývat je však nutno mít se na pozoru, aby člověk neusnul a nenabral vodu do nevědomky otevřených úst. Tempo je pomalé a aranže smyčců a kláves konejší vědomí jako ukolébavka. Trochu mi to připomíná cestu anglických souputníků Anathema. Patosu nesmí být moc, jinak z toho čouhá průšvih. Třeba jako v případě okatě srdcervoucí Undercover Heart nebo utahané Life is an Ocean. Nejzbytečnější položkou se mi jeví kolovrátková We’ll Never Be Apart. Ta by na albu chyběla nejmíň.
Optikou většiny předchozích alb je pro mě vyškrtávání skladeb novum a i to svědčí o jistém útlumu a ústupu z pozic. Na druhou stranu nelze pominout fakt, že Blackfield stále dokážou napsat dobrou píseň a vybudovat konzistentní atmosféru alba. Máme tu tedy tradičně povedené kousky jako Family Man, How Was Your Ride? nebo možná úplně nejlepší závěrečnou From 44 to 48, která je jako jediná ve sbírce výhradně z Wilsonova pera a která se se svým bilancujícím textem dotkne asi mnoha posluchačů. Svým funky kouzlem a jemným hláskem zpěvačky Alex Moshe mi imponuje také Lonely Soul.
Chvil, které jsem s tímto albem strávil, bylo mnoho a jistě přibudou další. Nejzářivější etapa Blackfield sice proběhla už dávno, ale udržovací režim tohoto projektu ještě má co nabídnout.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 21.6.17 10:30odpovědět
Přesně tak, je to nuda :)
Ruadek / 21.6.17 9:05odpovědět
Poprvé v historii nebavilo na tolik, že už jsem se k desce nevrátil. Na to, jak aranžérsky bohaté věci pod tímto názvem vycházely, je tohle slabota. A mám z toho pocit, že už nic moc lepšího nevypustí ani v budoucnu... 40%
Label:Kscope
Vydáno:Únor 2017
Žánr:art pop/rock
Steven Wilson – zpěv, kytary, klávesy
Aviv Geffen – zpěv, kytary, klávesy
Tomer Z – bicí
Eran Mitelman – klávesy
1. A Drop in the Ocean
2. Family Man
3. How Was Your Ride?
4. We'll Never Be Apart
5. Sorrys
6. Life Is an Ocean
7. Lately
8. October
9. The Jackal
10. Salt Water
11. Undercover Heart
12. Lonely Soul
13. From 44 to 48

Blackfield
IV

Jesu/Sun Kil Moon
Jesu/Sun Kil Moon

Toothgrinder
Nocturnal Masquerade

Hey Satan
Hey Satan

Lost In Kiev
Nuit Noire

Russian Circles
Gnosis

Queensrÿche
Queensrÿche

Odradek Room
Painted Mind

Grins
Grins

Self-Hatred
Theia

Der Weg Einer Freiheit
Innern
Deus Deceptor je nová melo-deathmetalová banda ze severu Finska, které 15. ledna vyjde debutové album Eternal Eclipse. Stane se tak pod labelem Invers...
20.11.2026Deathmetaloví filozofové Contrarian jsou zpět se svým šestým studiovým počinem – Escaping Depravity. Album vychází 27. listopadu u labelu Willowtip.
19.11.2026Nejnovější videoklip z alba My Heart Has No Home od domácí kapeloy Awrizis je ke skladbě Chiroptera. Klik SEM.
19.11.2026Hlásí se Björn ze Stockholmu a jeho atmo-blackový projekt Isvidd, a to s nově vydaným singlem Scars of a Thousand Lakes. Poslech ZDE.
19.11.2026V pátek 27. listopadu se v pražském klubu Subzero potkají dvě kapely, které posouvají hranice současného kytarového experimentu a těžkotonážní psyched...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.