Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blood Runs Deep - Into The Void

Blood Runs DeepInto The Void

Bhut14.5.2014
Zdroj: CD (# BHR 020 / SAOL 142)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Materiál Into The Void lze shrnout jako naléhavý gothic / doom metal bez zbytečných kejklí a příkras v čistě hrubém rejstříku, u nějž se nikdo nevyhýbá ani pohledům zpět do historie žánru.

Rád vzpomínám na pražskou zastávku turné k poslední desce kapely A Pale Horse Named Death, na němž s sebou kapela vozila vskutku silného předskokana Blood Runs Deep, kterým letos vyšlo druhé album Into The Void.  O jejich jméno jsem před zmíněným koncertem nezavadil,  v čemž patrně nebudu sám, a tak si dáme pro začátek drobnou seznamku. Blood Runs Deep pochází ze Švýcarska a jejich vznik se datuje do roku 2003. Po několika personálních míchanicích došlo na natočení debutového alba These Thoughts About Suicide, které vyšlo v roce 2009. Na můj dotaz, jaká deska je lepší, bubeník kapely odpověděl stylem srovnávání alb, kdy o debutu hovořil o jako velice ponurém a chmurném materiálu, kdežto deska aktuální je prý více melodická a úderná, přičemž ten večer z ní logicky hráli nejvíce.

 

Album má deset skladeb a krátce přes šedesát minut hrací doby. Během tohoto času se kapela nikterak nevzdaluje tempu ani výrazu, které jednotlivé skladby nabízejí. Mohli bychom vyslovit poznámku, že jsou střižené podle jedné šablony a svým způsobem bychom měli pravdu, ovšem nesmíme opomenout výrazné melodie a velice intenzivní pasáže. Právě ta naléhavost je zcela stěžejní prvek, který dokonale umocňuje každou píseň. Silně emotivní náplň a příjemně melancholické struktury skladeb notně připomínají časy dávné, kdy svět plesal nad krásou a sílou tvorby Paradise Lost a jejich alb Shades a Icon. Ostatně odkaz na nejen tyto velikány je z desky notně citelný.

 

Po celou hrací dobu máte totiž pocit, že vám ta muzika sakra něco připomíná. To jméno máte na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout. Nakonec člověku stejně dojde, že takové myšlenky jsou zbytečné a rozhodně lepší je se naplno ponořit do tónů a melodií téhle nahrávky. Nemělo by totiž smyslu tvrdit, že tahle deska nemá svou sílu a že se z přehrávače se vyndavá lehko. Ono ani tak nejde o pocit velkého vytržení z převratné nahrávky jako spíš o tu báječně vzrušivou atmosféru, kterou deska plnými doušky nabízí. Stačí jen brát, není to žádná hra na schovávanou. Vše je servírované přímo a bez překvapení.

 

 

Možná by se ještě slušelo vyzdvihnout barvu vokálu mistra Stefana Vida. Jeho poloha je postavena na hrubém zpěvném projevu s ležérním frázováním. Jisté momenty lze zcela s určitostí připodobnit k Vincentu Furnierovi alias Alice Cooperovi, který takové polohy předvádí například ve skladbě Lost In America nebo House Of Fire. Takový výraz dává hudbě na slušivé gradaci a sedí k ní více než parádně.

 

Materiál Into The Void lze tedy shrnout jako naléhavý gothic / doom metal bez zbytečných kejklí a příkras v čistě hrubém rejstříku, kdy se nikdo nevyhýbá ani pohledům zpět do historie žánru. Žádné dobývání milníků a strmých vrcholů, nýbrž přirozený průběh a báječné rozpoložení. Nahrávka jako dělaná pro přemítání o čemkoliv, se sklinkou v ruce a za vkrádajícího se soumraku. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 24.6.14 7:33

Já jsem letitý fanoušek Devinovy tvorby, ale občas zkrátka vydá něco, co mi nešmakuje. Po prvním šoku, že tohle je opravdu Devin, jsem zkoušel poodkrýt nějaké skryté kouzlo, které by mě odrovnalo. Nicméně se ale tak nestalo. Možná jen nemám buňky na podobnou muziku, ale tím se už nebudu trápit. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky