Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Propojit hnusné vesmíry podivných sešlostí jako je dvojice Blut Aus Nord s Ævangelist chce notnou dávku otrlosti. Jejich tvorba je stejně tak podobná jako naprosto odlišná. Pojítkem bude bezesporu originální přístup k černé muzice, která není jen pouhým rockovým randálem, ale nabízí metafyzické zpodobnění nejděsivějších vizí. Odlišnosti uslyší pouze znalec. Ten pozná, že jedni tíhnou k atmosférickým hrozbám death metalu, druzí blacku. Oba spolky jsou propojeni disharmonicky ambientními a industrilními choutkami, které vtáhnou posluchače do chléva plného špon a oleje.

Splitko „Codex Obscura Nomina“ je dílem o čtyřech dějstvích, chladně rozvíjející zlé nuance (ne)lidského (ne)vědomí na ploše čtyřiceti minut. V minulosti BAN už nějaká splitka proběhla a ne všechna byla zrovna povedená. A stejně tak tomu bylo i v případě druhé smečky. První poslech obavy rozprášil na tisíciny. Hned bylo jasné, že kritizovat nebude prakticky co.

To, jak bude přijata strana BAN, záleží na tom, zda se jedná o fans spíše „normálnější“ cesty vyvedené v dokonalost na „Memoria Vetusta III. Saturnian Poetry“, nebo vám více sedí robotická práce „The Work Which Transforms God“, „MoRT“ nebo vzdáleně i trilogie 777. Právě na tento přístup navazuje „Codex Obscura Nomina“ a jde zase o kus dál. Asi nejbláznivěji je podána závěrečná část strany BAN Infra-Voices Ensemble, která doslova tančí v elektronicky dusajícím kotli čpícím po husté síře. Je jediným tutovým hitem na desce. Vše ostatní se plazí jak smrad v bláznově hlavě. Evanescent Hallucinations mi připomíná opus magnum „MoRT“ v celé jeho divnosti. Nemáme se čeho chytnout, jen se můžeme vznášet v mlhách disharmonických vln a trpět nepříjemnými emocemi. Resonnance(s) jde ještě dál. Tempo je zde už naprosto pomalé a nemocné. Sípot prostřídávají nelidské zpěvy balancující na hranici mezi sváděním k astrálnímu cestování a oživené robotické mysli. The Parallel Echöes bych si za hymnu našeho zinu nezvolil, protože víc než oslavu song připomíná mysl dementního já. BAN tentokrát nepřinesli příjemné skladby. Vše je vymalované tak, abychom museli zapojit vedle pasivního poslouchání i kus představivosti. Nástroje jsou vymyšlené, nahrané i nazvučené tak, aby nebylo jasné na první dobrou, co vám to vůbec hraje ve sluchátkách. Lidské bicí jsou zpestřeny automatem a samply, kytary zní stejně jako basa i klávesy a hlas mnohdy jen tak cítíme kdesi v povzdáli.

Ævangelist neměli vůbec jednoduchou úlohu. Vedle BAN by nebylo hanbou být těmi horšími. Jejich tvorbu jsem začal sledovat až v posledních letech a znova opakuji, že mi silně učarovala. Jejich podivný death metal není ani tak o tom metalu, jak o hračičkování si s šílenou myslí. Ke společné práci přispěli jedinou skladbou Threshold of the Miraculous trvající ale více než dvacet minut. Kdo si oblíbil jejich poslední album „Enthrall to the Void of Bliss“ z loňského roku, ocení i Threshold of the Miraculous. Připadne mi pouze, že se americké duo démonů tentokrát přece jen více zaměřilo na metalovou stránku. První okamžiky jsem byl překvapen „přímočarostí“ skladby, která víceméně uhání v blast beatech, death je střídán nervním blackem a stejně tak jsou rozděleny i vokály. Tedy growl očerněn dávivými skřeky. Jakmile se pohodlně usadíte a začnete si užívat skvělé atmosférické práce, přijde rána přes čumák, v podobě rozhořčeného projevu kdesi nad industriálně ambientním podkladem. Náhle se pod vámi otevře vana s vařícím olejem, vyvrhující zuhelnatělé mršiny, ještě křičící.

Splitka nebývají brána plnohodnotně. Bývají připomínkou i lákadlem. Strana BAN je strhující bez sebemenší vady. Vzhledem k tomu, že mi je bližší industriálnější strana jejich díla, jsem nadšen i nyní. U Ævangelist cítím menší schizu. Jsem polapen velkolepostí skladby, která má epicky rozmanité barvy. Nenudí, naopak s každou minutou baví víc a překvapuje rostoucím potenciálem. Vadí mi ale divné ozvučení veškerých bicích nástrojů. Automat je plechový, je slyšet jen něco. Také postrádám více kytarové dynamiky. Jsou totiž rozprostřené do takové šíře, že není snadné se chytnout nějaké linky a vnímat další a další. Každopádně máme před sebou významné dílo vynikající dvojice interpretů, z nichž jeden je legendou a druhý se jí stává.