Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - The Mystical Beast Of Rebellion (reedice)

Blut Aus NordThe Mystical Beast Of Rebellion (reedice)

Sorgh5.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Jak se k dílu vyjádřit? Reedice je záslužná věc, díky ní nahlížím do historie originální kapely a mohu lépe pochopit desetiletý vývoj. Ochutnávka nové sklizně může naznačit, kam to žabožrouty potáhne dál. Dojde ke zklidnění a zpomalení stroje, nebo jde jen o malý úkrok z vyšlapané brázdy, který nic neznamená? Uvidíme.

Byl to vcelku příjemný a klidný podvečer v hospůdce ve společnosti několika dobrých Poutníků. Čas utíkal jiným tempem než obvykle a i spolupijec si liboval v pohodové atmosféře vlahého večera.

Nic jsem netušil asi až do 18.30, kdy  mi byl předán materiál. Idylka končí tam, kde minulost vyvolává současníky jménem.

Aktuální tmavý digipack vyvržený loni  smrdutým chřtánem Blut Aus Nord obsahuje dva disky. Jedním jest reedice alba The Mystical Beast Of Rebellion z roku 2001, na druhém se nachází trio nových skladeb.

Obal desky je poměrně jednoduchý, stylový, trůní zde jakýsi bestiální kozel dle něhož i neznalý snadno uhodne, cože za obsah se v krabičce vyskytuje. Takže k muzice.

     Tvorba v roce 2001 byla stejně postižená a malarická jako nyní. Blackmetal hrubého ražení, na který člověk musel mít náladu a být fanouškem Blut Aus Nord. Je vsazeno na větší jednoduchost, předvídatelnost vývoje a pochopitelnost. Jak léta běží, skupina svoje dítka komplikuje a dodává jim nový rozměr.

Od prapočátku poslechu mi bylo jasné s kým mám tu čest. Nazvučení kytar a aranžmá je natolik typické, že se stalo poznávacím znamením Blut Aus Nord.

První věc mě vcelku překvapila svým poměrně primitivním průběhem. Klasický black, ovšem už nakažený tou magickou ozvěnou strun, na kterou jsme zvyklí. Ta atmosféra tu je, to se mi líbí. Je vidět, že frantíci již v plenkách měli jasnou představu jak má dílo vypadat a díky tomuto puncu je nelze zaměnit.

I ostatní skladby se nesou v podobném duchu, netřeba je rozebírat dopodrobna.

Super věcí je ovšem flák číslo pět, přesněji Chapter V, který chápu jako pohled do choré hlavy pacienta Bohnické kliniky. V mozku nebožáka se sváří dva a více světů, hluk Mordoru, křik reality a nabádání zřízenců ke klidu. Není jasné co je a co není skutečnost a marod na hlavu se potácí v šíleném kruhu. Je mi ho líto a v panice zkouším, jestli jde přehrávač vypnout. Hodně propracovaná atmoška.

Ještě jedna sonáta a je tu konec, přišel čas zasunout druhý kotouček.

Fungl materiál překvapuje, hlavně v kontrastu s předchozím dílem.

Tempo je zkomíravé, neměnné, hudba působí až hypnoticky. Je to krásně depresivní, místy chladně industriální až z toho zebe. Hlavně druhý kousek se mi líbí, neboť zde asi v polovině skladby kňučí sólová kytara a vyluzuje fasa melodii. Finále odchází do ztracena doprovázeno klávesovým sbohem.

Na poslední věc je třeba vypít hrnek kafe s cukrem a nacpat sirky do očí. Skoro dvacetiminutová skladba nacpaná chmury je záhul a ne každý to vydrží. Stereotyp ubíjí. Po chvíli to tedy nevydržím a přepínám zpět na song číslo jedna nebo dva dva, protože stopáž okolo osmi minut zvládnu bez reptání.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky