Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Riverside - Love, Fear and the Time Machine

RiversideLove, Fear and the Time Machine

Jirka D.1.12.2015
Zdroj: 2CD limitovaná digibook edice (# MISTCD 288)
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: „Love, Fear and the Time Machine“ je celkově velmi přístupná deska s výbornou atmosférou, deska harmonická a vyvážená, poslechová, ale zároveň nikoliv jednoduchá a jednoduše zahraná.

Ještě než se pustíte do této recenze nových Riverside a nebo rovnou do jejich poslechu, doporučuju se vrátit k desce předchozí – ať už formou přečtení kolegovy úvahy nebo formou ryze praktickou. Jestliže před těmi dvěma a půl roky psal Ruadek o ústupu od experimentů a progresivních momentů, o příklonu ke klasickému hard rocku a písničkové formě obecně, pak album současné tento kurz zcela potvrzuje a nemění na něm nic. Rozvíjí jej a posouvá dál. Dnešní Riverside jsou hraví, uvolnění, metalu prostí a komplikovaní jen do té míry, aby základ – tedy poslechově přístupná, jakkoliv instrumentálně a aranžérsky zmáknutá skladba – zůstal zachován. Dál ani krok.

 

Družině kolem Mariusze Dudy se evidentně směr nastavený na předchozím albu zamlouvá a paralel mezi oběma deskami lze nalézt hodně. K těm nejviditelnějším určitě patří návaznost v podobě grafické práce Travise Smithe, jehož rukopis je velmi snadno identifikovatelný (snad ani nemusím připomínat, komu všemu dělal obaly) a patří ke krásným jistotám soudobé hudební grafiky. Další pojítko představuje bonusové CD překrásně zpracované limitované edice, které po předchozí dvouskladbové „night sessison“ přináší pět skladeb „day session“. Přechod z noci do dne ale nesymbolizuje jen bonusový disk, dokonce ani v tomto smyslu jasná grafika. Podstata leží jinde, a proto zůstaňme ale u hlavního disku.

 

Riverside CD

 

Zmínil jsem už další ústup z tvrdších pozic, které tentokrát připomíná jen sem tam se vyskytující ostřejší riff, ale jinak nic. Duda zpívá měkčeji, zpěvněji, většinou bez efektů a hodně se blíží svému projevu v Lunatic Soul. Vzpomeňte na skladbu Deprived z minulého alba a roztáhněte ji do celé desky. Kapela víc než na razantní projev (ještě před dvěma lety ho bylo dost) sází na melodiku, ladnost, lehkou atmosféru a ve své podstatě až na líbivost, která minimálně pro letité fanoušky může balancovat na hraně vlezlosti. Zní to možná tvrdě, ale aktuální tvorba Riverside velké nároky na své fanoušky neklade a písničky obsažené na „Love, Fear and the Time Machine“ zvládne v podstatě každý, alespoň trochu otevřený posluchač.

 

 

To samozřejmě nic nemění na faktu, že muzikantský vklad je skvělý a čekáte-li přímou zkratku ke štěstí, budete příjemně překvapeni množstvím odboček a vedlejších cest. Sledovat hráčské výkony všech členů kapely (a to si podtrhněte, tedy všech členů kapely) je radost. Stejně tak je radost sledovat, jak nikdo nikoho nevytlačuje, nikdo se nesnaží exhibovat a kapela hraje jako celek. Zní to jako zatraceně otřepané klišé a je to zatraceně otřepané klišé, ale při poslechu Riverside lze i v tomhle slovním spojení najít cosi čerstvého. Kapela táhne za jeden provaz a jednotlivé nástrojové výstupy – kytar, baskytary, bicích a především skvělých klávesových nástrojů – jsou sice silné, ale nevyčnívají ostře a jsou citlivě podepřené ostatními členy kapely. Současní Riverside mají jako skladatelé a aranžéři ojedinělý cit pro harmonii a z ní pak vychází vše ostatní.

 

Řečeno stručně a jasně, „Love, Fear and the Time Machine“ je celkově velmi přístupná deska s výbornou atmosférou, deska harmonická a vyvážená, poslechová, ale zároveň nikoliv jednoduchá a jednoduše zahraná. Asi by šlo snadno sklouznout k myšlenkovým zkratkám a album zařadit k nevýraznému rockovému popíku, ale k tomu mají Riverside ještě hodně daleko.  

 

Riverside CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 10.12.15 20:15odpovědět

Jako ANATHEMU bych je nenálepkoval, taková nuda to není :-) ale je to Wilson non plus ultra. Klip je jak od Lasse Hoileho a Duda se na jedné promofotce neliší od Wilsona ani vzhledem :-)

Sollozzo / 4.12.15 14:38odpovědět

Za mě velká spokojenost...když kapela jako Riverside "vyměkne", neznamená to, že výsledek nebude stát za to. Moc se mi líbí atmosféra alba, poetičtější projev zpěvu Dudy. Pro citlivější duše je měkčí projev Riverside krok vpřed. Jedinou malu výtku, která je možná způsobena ripem FLACu, ale trochu se mi zvuk zdá méně dynamický, než by takové hudbě slušelo. Za mě 90%.

Jirka D. / 4.12.15 14:55odpovědět

Zvuk by určitě dynamičtější být mohl a neřekl bych, že jde o chybu Tvého formátu - CD zní podobně. V tomhle je třeba Wilson o pár kroků napřed.

--eR-- / 1.12.15 15:32odpovědět

Srdcovka i pro mě. Desku za deskou jsem fascinován, stále je tam vývoj, stále mají co sdělit. A to sdělení je tady docela dominantním prvkem - na žádné jiné desce Riverside se tolik nezpívalo, popsat pocity a provázet dějem, to je tady klíčové. I proto ta písničkovější forma, pro mě nijak vlezlá, s notnou dávkou atmosféry. Stále to stojí na Dudově baskytaře, je to lehčí a prosté složitějších instrumentací, vše s jasně daným rukopisem. I přesto jsem se s touto deskou pral zatím asi nejvíc ze všech jejich minulých děl, nechci hovořit o nejslabším díle, jen mám prostě oblíbenější věci a tohle mi nesedlo na 100%. Za celkový dojem ale - opět - klobouk dolů.

Mirek M / 1.12.15 13:26odpovědět

Riverside jsou mojí naprostou srdcovkou a novinka na tom nemění ani ň :) Vlezlost ani přehnanou přístupnost tam necítím, zato bravurní muzikantské zpracování a vytříbený cit pro atmosféru je tam stále. Za mě osobně opět velká spokojenost, klidně přihodim ještě 10% navrch :)

Sorgh / 1.12.15 11:37odpovědět

Na mě je to už moc utahané, líbivé, taková polská Anathema. Minulá deska se mi líbila víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky