Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Boisson Divine - La Halha

Boisson DivineLa Halha

Jirka D.14.9.2020
Zdroj: CD v jewel case (# AD 8986) // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Čistá žánrová deska pro čisté vyznavače žánru. Pro všechny ostatní k nepřežití.

Folk metal je pro mě boží trest, který byl seslán na nás na všechny kvůli těm, kteří tvrdili, že něco strašnějšího než Nightwish už být nemůže. A jsem si vědom toho, že kořeny folk metalu mohou sahat docela hluboko a současně se klidně přiznám, že někde tam bych našel kapely a desky, které mám docela rád. Spojil-li se folk s pohanstvím, cítil-li jsem desky vlhkost a hnilobu podzimního lesa, v němž pravidla určují dávná božstva, byl jsem spokojen a takové desky mám dodnes rád. Ostatně stačí jeden pohled do kalendáře a je jasné, že jejich čas opět přichází.

 

Francouzská kapela Boisson Divine je ale z jiného těsta a je to přesně ten folk metal, před kterým prchám v děsu a ukrývám se za hradbu svých předsudků a rychlých soudů. Nemám ho rád. Nemám rád tyhle skočné melodie, vícehlasé zpěvy, protivný zvuk píšťal a niněry, jejíž anglický název hurdy gurdy ve mě vyvolává paniku. Nemám rád všechny tyhle Eluveitie, Elvenkingy, Arkony, Trollfesty a nedej bůh Korpiklaany. Nenosím kožíšek z lišky a nepiju medovinu z býčího rohu. A nečtu fantasy.

 

Boisson Divine band

 

Boisson Divine naštěstí nenaplňují tyhle kýče nijak dramaticky a alespoň co do vizuálu působí docela civilně, lidsky a víno v lese pijí z krásné skleničky (zkuste videoklip níže). Boisson Divine se hlásí ke svému regionu (Gaskoňsko), zpívají v okcitánském dialektu a chodí na dlouhé procházky do hor. V tomto ohledu je docela škoda, že cestou někdy nepotkali nějakého nápaditého grafika, protože to, co umístili na titulní stranu své nové nahrávky, je dílem čistého amatérismu a naivity. Jestliže bychom přistoupili na myšlenku, že obal prodává, počet skladových zásob by zůstal hodně vysoko.

 

Hudební obsah naštěstí není taková tragédie a pokud kapele něco musím uznat, tak schopnost napsat jasnou a učesanou skladbu v mantinelech žánru. Hrací čas jednotlivých položek se pohybuje kolem pěti minut a jsou to příběhy naplněné bujarostí a značnou dávkou euforie, která k tomuhle hudebnímu stylu prostě patří. Instrumentálně kapela netrhá rekordy v dovednostech, omezuje se na základní, ale dobře zvládnuté řemeslo (především bicí jsou ale celkem primitivní), a všechno sází na dvě karty: za a) na aranže prošpikované folkovými nástroji a za b) na svižné tempo. Do toho si přidejte vícehlasé zpěvy a vlezlé melodie a budete mít docela dobrou představu, jak to celé funguje. A po pravdě ono to funguje, prvních pár skladeb vás to možná bude bavit, respektive nenajdete nic jednoznačného proti. Problém alespoň v mém případě nastává postupně, během poslechu, kdy jasně vyjde najevo, že všechno je ušité naprosto stejně a někde od poloviny desky se další poslech stává k nepřežití. Prostě proto, že se v tom všem začnu ztrácet, všechno zní stejně a mám toho tak akorát dost.

 

Pokud něco vystupuje z unifikované fasády prakticky všech skladeb na albu, jsou to detaily a náhodně roztroušené střípky. Svým způsobem zaujme tvrdší (na poměry žánru) kytarový riff v úvodu druhé Novempopulania nebo lehká podobnost s Falkenbach či norskou školou typu Vintersorg především ve vokálních harmoniích (Xivalièr de Sentralha). Což je možná fakt, ale možná taky toužebné přání odlepit se ode dna, které zosobňují žánrově jasné průsečíky s kapelami typu Arkona a Korpiklaani. Právě pro fanoušky těchto přístupů je tahle deska jako dělná, ale pro kohokoliv jiného znamená tanec v minovém poli. Lepší se vyhnout.

 

P.S.: Obrázek cédéčka máte TADY.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky