Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bran (Havran) je velice zvláštní, na Českou republiku zcela unikátní spolek lidí, kteří hrají bretaňskou hudbu. A dovolím si říci, že tuto hudbu hrají tak kvalitně, že je lze zařadit mezi špičky evropského pojetí world music. Kapela, která si prošla trnitou cestu, a v současné době už v ní nezůstal jediný člen z původní sestavy. Kapela, která v minulém roce vydala novou desku Le carnet noir – v nové sestavě, v novém kabátě a se svěží jiskrou v oku.

Předem musím říci, že je mi jejich hudba velice blízká. Ono tradiční pojetí folklóru, a to především evropského, mne fascinuje a obdivuji smysl pro nevšední rytmy a melodie. S Bran jsem se setkal poprvé u jejich alba An delienn a nechtěl zprvu uvěřit, že tu vzniká takhle kvalitní folklórní bretaňská hudba. Z díla sálalo nadšení, profesionalita a nejvíce mne dostával příjemně široký nástrojový rejstřík. Po tomto albu kapelu opustil zcela zásadní člen, David Pajot a rozhodovalo se o další existenci Bran. V té době stíhají ještě vydat příjemný živák En concert, který zachycuje tehdejší sestavu i na podiu. Naštěstí to parta nevzdala a pokračovala dále. Současnou sestavu zachycuje aktuální počin Le carnet noir a už dopředu musím prozradit jeden zcela prostý fakt: nejde se od něj odtrhnout.

Bretaňské folklórní písničky jsou zcela specifická věc. Chlastá se tu ve velkém, vypráví se tu o velké lásce, o námořnících či pradávných postavách. Každý kraj má svůj specifický humor a podání, i proto jsou písně maximálně pestré a v mnoha rytmech. Chvíli se posluchač nechává ukolébat a za chvíli tančí, až mu doutnají sandále. Bran se ale neuchyluje jen k dobovým písním, přidává i své vlastní, autorské. A tak interpretace těch původních melodií s vlastními nápady a aranžemi dávají dohromady desku, která by se dala jedním slovem popsat jako barevná.

Bran jsem si užil s aktuální nahrávkou i naživo a musím uznat, že to rozhodně stojí za to. Hraje se jako o život, každá píseň je náležitě představena a je – pro tuto hudbu důležitý prvek – odvyprávěn příběh, který v ní ožívá. Sestava Bran je šestičlenná, na desce se navíc představují tři hosté. Zpívá se bretaňsky, hraje se na poměrně obsáhlý počet dechových, strunných a bicích nástrojů a každá skladba má určitou atmosféru a aranže, jež jsou dílem samotné kapely. Zajímavostí je, že vyjma Vojtěcha Jindry má celá banda konzervatoř a prakticky všichni ještě fungují v minimálně dvou dalších hudebních projektech. Na desce je znát jazzový nádech, kterým jsou skladby provoněné a občas se kapela regulérně odváže a jazzově si „odskočí“. Někteří sami komponují a už vydali vlastní desky, jejich zaměření je ale spojeno s podáním keltské hudby a jejich odstínů. Samotný Jindra je kapelníkem souboru, vede hudební vydavatelství a vydává desky kapel s podobným folklórním zaměřením. Vydal i vlastní sólovku.

Vřele doporučuji zaposlouchat se do nevšedních tónů tohoto „Havrana“. Barvitá deska, která umí odnést do jiného světa a ponechat vás tam svým snům, které jsou důležitou charakteristikou skupiny. Pro mě rozhodně jedna z nejlepších desek minulého roku.  Pro lepší představu nádherné CD edice jsem recenzi doprovodil vlastními fotkami. Kluci si opravdu vyhráli se vším, včetně vnitřku, který vypadá jako "politý od všech možných hospodských tekutin". Nové logo je vyvedeno nádherně a každá píseň má u sebe svůj příběh.