Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Brat - Manslayer

BratManslayer

Bhut17.11.2026
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Přímočará a plně funkční mašinérie na death/grindovou zábavu. Trochu obyčejného balastu, ale pořád svým způsobem přitažlivá náplň.

Tahle banda říkající si Brat na mě vykoukla ze Sparku, kde bylo pár zmínek, a já tak nějak prostě chtěl zkusit, jak to zní. Tak jsem si novinku Manslayer pustil, a když jsem odfiltroval takové ty srandičky okolo, tak jsem dostal docela příjemnou porci muziky, u které nemusím hledat jinotaje a nijak zvlášť se soustředit na průběh. Všechno běží přímočaře a svižně. Musím ale vypíchnout, že mě nejvíc oslovila jakási death/grindová archaičnost ve zvuku i stylu skladeb. Nějak tam v tom cítím ty starší kapely amerického ražení a nutno se přiznat, že je to poznatek poměrně příjemný a milý. No a taky mají za mikrofonem dívku, a není to žádná mužatka. Označit jí takto - jistojistě bude dotyčný padouch tématem dalších písní. 

 

Brat však mají vedle hudby ještě jednu zbraň, kterou se od řady podobně zaměřených spolků odlišují. Je jí vlastní estetika, nadsázka a koncept, jenž si pohrává s představou ženské pomsty. Skladby dokážou pracovat s groove chytlavostí, rytmickými změnami i krátkými melodickými motivy, které dokážou v tom správném okamžiku zaseknout a chytit spěchajícího posluchače za ruku se slovy: Počkej chvilku.

 

 

Hned po intru představená věc Aileen Wuornos nastavuje celkem jasná pravidla. Odkaz na americkou vražedkyni není náhodný a dobře zapadá do tematického rámce alba. Ten se, jak již bylo předesláno, točí kolem ženského hněvu, násilí a odplaty za příkoří. Jedná se prakticky o přímočaré prostředky. Krev, brutalita, černý humor a hororová obrazotvornost. Všechno je trochu přepálené, místy až groteskní, ale právě v tom spočívá podstatná část vesmíru téhle kapely. Ve Sparku psali cosi o tom, že je to pomsta panenky Barbie na Kenovi za všechno, co jí kdy provedl. Touto posloupností tak dochází i k vysvětlení obrázku na obalu alba. Zajímavé je, že album není pouze o fantazijním masakrování. Třeba Speculum Bleed si pohrává s gynekologickým hororem, Botchtox si bere na mušku posedlost plastickými úpravami a Media Slop se opírá do mediálního marastu.

 

Brat mají schopnost spojit poměrně primitivní hudební základ s výraznou osobitostí. Nehrají si na technické ekvilibristy, nezahlcují posluchače zbytečnými kejklemi a jejich ambice neleží někde v komplikovaných kompozičních konstrukcích. Chtějí být hluční, drzí, zábavní a nebezpeční. A většinou se jim to daří. Současně si ale uvědomují, že samotná brutalita nestačí. Proto mají jejich skladby potřebný tah, střídají polohy a dokážou nabídnout i několik momentů, co se zaryjí do paměti. Jde jim skvěle i pomalejší tempo, kde mi nejvíce evokují tu archaickou deathgrindovou scénu. Jinde třeba připomenou styl podobný starým Six Feet Under a tak podobně.

 

 

Je to prostá zábava s přesahem k zamyšlení. Deathmetalový jazyk opilovaný grindovými ostrostmi je příjemným zpestřením a zcela funkční zbraní. Hledáte-li něco k dobrému odreagování – pak to tady máte. Pokud chcete sofistikovanější materiál – hledejte jindy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky