Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bratrstvo Luny - La Loba Ante Portas

Bratrstvo LunyLa Loba Ante Portas

Jirka D.23.2.2012
Zdroj: CD (# 8594069450200)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Bratrstvo Luny je unikátní (nejen) hudební zjevení, jehož tvorba není snadno přístupná a ze strany posluchače vyžaduje pozornost a otevřenost. Možná právě proto je každý další poslech novým příběhem, který se v davu jiných neztratí.

K napsání recenze na poslední desku Bratrstva Luny jsem se nemohl nějak dostat, i když jsem si ji pořídil v podstatě hned v době, kdy vyšla a od té chvíle ji sem tam proháním svým přehrávačem. Vymlouvat se na nedostatek času nebudu, spíš mi stále chyběl ten správný pohled a jasný názor na to, co autorská dvojice R.X. Thámo a  Darkthep vepsala do not a textů, ale když o tom tak přemýšlím, čekat na Godota bych mohl ještě dlouho; není to jednoduchá deska. Celkem paradoxně mi impulz k napsání několika vět dal jeden článek nejmenovaného českého publicisty, který shrnoval závěry z takové podivné schůzky a který se dost nemilosrdně vyjadřoval k aktuálním rockové scéně a jejím interpretům. Nevím, v jaké fázi (dle zmíněného článku) se nachází R.X. Thámo, jestli už má za sebou „balení dívek a žen, aby jim v koutech ukázal, zač je toho loket“, nebo jestli už postoupil do druhého stupně, kdy pochopil, že „dělá rock’n’roll“ a že je k tomu potřeba „osobnost s vizí“, ale osobně bych se přikláněl už k pokročilejšímu vývoji.

 

 

Jestli se mi na dvojici Bratrstva Luny něco obzvláště líbí, jsou to její vize, nápady, elán a energie, se kterou se pustili do svého hudebního konání, což dohromady dává výsledek, který dokáže oslovit fanoušky napříč hudebními směry a já sám jsem toho čistým důkazem, protože kromě občasné seance s deskami XIII. Století mi gothický rock nic moc neříká a stejně tak by mě nikdy nenapadlo vzít si dlouhý černý plášť, na hlavu si nasadit klobouk a rty nalíčit černou rtěnkou. Přesto si hudbu BL pustím s radostí a vždy s pocitem, že se mi dostane něčeho víc než jen několika písniček o nenaplněné lásce a trablech rodinného soužití. K vytvoření těchto skladeb totiž nebyl potřeba jen patřičný hudební kumšt, dobré nápady  a řada skvělých hostů od hudebníků, po grafiky a spisovatele, ale především velká porce inteligence, znalostí a hlavně lidského cítění. Dřív se tomu říkalo humanismus. Všechno tohle má ovšem jeden problém – stejně jak obtížně se čte Gotethe, tak komplikovaně se prokousává i do písní BL, z čehož je jasné, že příznivci sluchátka vedoucího z mobilu při ranní cestě do práce či do školy budou mít svou pozici značně ztíženou. Vždycky mě udivují lidé, kteří dokáží zároveň poslouchat, číst u to časopis a ještě vyťukávat smsku, cítím se dočista méněcenně...

 

La loba ante portas je název druhého alba a vlastně bych měl říci dvojalba, disky jsou tu obsaženy dva. Vyhnu se rozboru samotného názvu, vezte jen, že první část je v podstatě „vlčí žena“ a druhou část si s Hanibalem spojí asi každý. Přednější a důležitější je z pohledu sběratele a fanouška hudebních nosičů provedení, dnes bychom řekli, digibooku, které je na české poměry (odpusťte mi ten výraz) ojedinělé a o to vzácnější. Z vrozené lenosti se mi nechce počítat stránky v bookletu, ale je jich opravdu hodně a shodně s předchozím albem Goethit se jedná o Deatherovu grafickou práci (mimochodem obsahují texty ve třech jazycích). Našel bych tu možná drobné detaily, které usvědčují autory z probdělých nocí a hromady starostí, ale vybírat vši dneska nebudeme.

 

Děvět skladeb na prvním disku, dvě na druhém – čím začít? Snad poznámkou, že kdo se pustí do poslechu, nebude to mít lehké a objevovat krásy alba bude chtít opravdu čas a řadu poslechů. Možná si říkáte, že podobných poznámek, svědčících částečně o alibismu autora recenze a částečně o tom, že se mu deska nelíbí, jste četli už hodně, ale málokdy má tato douška takový význam jako v případě la loby. Proto možná bude schůdnější cesta začít těmi přístupnějšími skladbami, mezi které lze zařadit Když lekníny tiše se zhoupnou (krásná píseň, dramaticky zaranžovaná, v podstatě napínavá a neustále se vyvíjející) nebo Bílé Karpaty, kterou mám obzvláště rád. No a samozřejmě nelze opomenout ani ďábelské znamení Signum diabolicum, které se na nachází na druhém disku a které lze bez debat označit jako hit číslo jedna na albu – pokud máte problém s přijetím Bratrstva Luny a máte rádi hity, začněte tam. Časem pro vás nebude těžké podlehnout i ostatním písním, které bych tu mohl jmenovat jednu po druhé, od začátku alba do jeho konce (snad s výjimkou titulní, tu stále nemůžu přijmout za svou). Za všechny snad zmíním jednu, ke které byl rovněž vytvořen klip - Továrny na smrt, Auschvitz – Birkenau – a která snad dostatečně dokumentuje smýšlení jejich tvůrců a odkaz, který se nám svou tvorbou snaží předat. Jde snad o nejpomalejší skladbu na nahrávce, s občasně kostrbatě zakomponovaným textem do hudby (asi byste našli víc takových míst, ale jen bych parafrázoval známý příběh o češtině, kůži a jakémsi trhu), ovšem s nádherně vyvedeným refrénem a závěrečným kytarovým partem, za který by se nemusel stydět ani David Gilmour.

 

 

No a jsme na konci. Je na každém z vás, jestli si tuhle desku poslechnete či nikoliv a stejně tak je na vašem rozhodnutí, jestli si hudbu R.X. Tháma a Darkthepa připustíte k tělu. Z mé strany máte vřelé doporučení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky