Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ve svých toulkách za dávnými klenoty mám zvykem psát recenze na desky, které měly na mě vliv, které uctívám a hlavně ty, které jsem poslouchal v době vydání. Tentokrát udělám výjimku, protože se nebudu věnovat vzpomínkám. Norští Cadaver mě na počátku devadesátých let minuli. Oslovili mě až v době inkarnace pod názvem Cadaver Inc, kde účinkovalo nejedno eso skandinávského extrému. Z původní sestavy zbyl pouze kytarista Neddo. Cadaver se pak znovu objevili s původním jménem a výbornou, byť stylově odlišnou deskou Necrosis. Uběhlo patnáct let, Cadaver letos v květnu vydali singl se skladbou Circle of Morbidity. Zda se jedná o předzvěst nového alba, či pouhé připomenutí se, netuším.

Při bádání a brouzdání po youtube a bandcampech jsem narazil na fenomenální oslavu technické smrti s vlivy funky a jazzu, desku …In Pains a nemohl uvěřit, co se na mě řítí za skvostné riffy s ultimátní rytmikou. Doslova jsem zaplakal nad tím, že jsem mohl sedmadvacet let poslouchat vynikající desku, v klidu se rovnající klenotům typu Focus, Unquestionable Presence, Spheres, Crust a skoro se přibližující nedostižným Death. Ne, nepřeháním. Cadaver se podařilo natočit nadčasové dílo, které zůstalo stejně nepochopené jako výše zmíněné a které se ani samotné kapele nepodařilo s žádnou další deskou vyrovnat.

Pouhé dva roky po v podstatě obyčejném debutu Hallucinating Anxiety (ten způsobil, že jsem další desku vynechal) musel být následovní k…In Pains doslova šokující. Obě desky dělí pouhé dva roky, ale hráčsky se pánové dostali do absolutně jiné ligy. Cadaver zdánlivě vyčistili sound, aby jej rušili nepředvídatelností, bizarními výlety, nebo disonancí a psychedelií. Líbí se mi, že i přes hudební šílenství a velkou odvahu přijít s takto těžkým materiálem, zůstali Cadaver drtící a věrni extrémnímu stylu.

Neddo navrstvil kytary jednu na druhou, kroutil struny, sekal do nich, běhal po hmatníku, ale nezapomínal ani na zvláštní melodie. Jeho kumpán Eilert Solstad předváděl na baskytaře, že v death metalu může tomuto nástroji být hodně dobře a že nemusí být pouhým doplňkem. Občas se zhostil vedoucí úlohy, sem tam zaplul do járku a hrnul doprovod spolu s grandiózním Ole Bjerkebakkem, zpívajícím bubeníkem a flétnistou. Je škoda, že se po Olem od té doby slehla zem. Jeho hra byla fantasticky barevná a hravá. Dokázal se od svého nástroje oprostit a pěvecky neimitovat rytmus. Svým krákavým štěkáním dodává jazz/deathové symbióze skvěle nemocný charakter.

Skladby na ...In Pains není možné jen tak pitvat. Každá má svůj vlastní vývoj. Zvukově jsou ovšem homogenní, pojí je psychedelická aura vykouřených dýmek, výborný frontman a nakažlivé riffy. Kompozice na desce umí být hodně funky, ale i fest nasypané. Nebojí se ponořit do kvazi doomově bestiální ponurnosti. Když jsem přemýšlel, zda mi ...In Pains něco připomíná, myslí mi proběhli staří Voivod s jejich schopností vstoupit do temného světa s divokým úsměvem a neskonalým šarmem.

Není snadné uchopit bezmála třicet let starou desku se vším všudy. Určitě je dobré při tom zmínit producentskou veličinu tehdejší doby, pana Ketil „Kallen“ Johansena. Vzrušující na tom je právě to, že i on rostl spolu s Cadaver. Do té doby měl na svědomí hodně obskurní zla, jakož byly i první demosnímkové krůčky Cadaver. ...In Pains je po zvukové stránce doslova šmakózní. Nevím, jestli Ketil Johansen ještě věnuje death metalu, ale jeho práce byla a doposud je hodná připomínání. ...In Pains je ukázkou toho, jaké to měly tenkrát kapely jednoduché i těžké zároveň. Bylo jich méně, vše se rodilo, nebylo proto těžké být originální. Ale aby vaši hudbu akceptovala scéna, k tomu bylo potřeba hodně štěstí a schopnost být ve správný čas na správném místě. Některým jejich odhodlání vykročit odlišným směrem než většina zlomilo vaz. Jiným naopak přinesl takový krok nesmrtelnost. Je otázkou, zda za odmlčením se po ...In Pains stojí nepochopení, lenost či pouhá smůla. Každopádně jsem rád, že jsem…In Pains objevil i s takovým zpožděním. Lépe pozdě nežli později.