Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cannibal Corpse - Torture

Cannibal CorpseTorture

Bhut1.8.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Řežba a nic jiného. Cannibal Corpse, tak, jak je známe už léta...

Smečku Cannibal Corpse netřeba představovat. Jejich hudební zaměření taktéž ne. Tak, co je vlastně nového na aktuálním albu Torture? Jsou tam nové skladby, nové obrázky, nové fotky kapely. Je tam nový posun? Už v úvodu prozradím, že není.

 

Kdo by však také od této kapely čekal nějaký vývoj. Taky mi řekněte, kdo by si ho přece přál. Já osobně si nedovedu představit Cannibal Corpse jinak, než tak jak zní už přes dvacet let. Jistě, že tu jsou jedinci, kteří nemohou vynachválit období rané, s Barnesem za mikrofonem, etapa po něm se pro tyto fandy jeví jako nezáživná. My se však nyní nebudeme neustále vrtat v historii, jelikož se z ní máme poučovat. A Cannibal Corpse jsou taky poučení, respektive vědí, co se posluchačům vždycky líbilo a to jim servírují s noblesou, kterou umí jen oni. Servírují nám to na malovaném podnosu Vincenta Lockeho, který se mi ovšem už nelíbí tolik, jako starší obrázky. Poslední parádní obal kapela měla v roce 2004 na desce The Wretched Spawn. Tady mačkám první slzu, při kontaktu s albem. Kam se poděla ta brutalita a chlípnost, která vždy sálala z každého počinu? Jasně, že úplně dobře od žaludku každému taky nebude při pohledu na aktuální výjev, ale stejně tam cosi postrádám. Na druhou stranu musím uznat, že k názvu Torture se krásně hodí a plně jej vystihuje. Ovšem zcela stěžejní je a vždycky bude náplň, která se za touto momentkou skrývá. Kapela ve svých řadách neprovedla žádnou rošádu, takže není osoba, na kterou se zaměřit a porovnávat hráčský výkon a umělecký přínos. Nicméně i tak se musí uznat, že ačkoliv skupina takřka přešlapuje na místě, stále dokáže znít dosti svěže a úderně.

 

Těžko budete hledat nové postupy, prvky a revoluce v konstrukci skladeb. Stále to jsou ti staří dobří Cannibal Corpse, kteří prostě drtí a drtí. Na jednu stranu zívačka, na stranu druhou energie a náhul. Od prvních tónů je zcela bezpečně poznat, koho že to máte zrovna v přehrávači. Strohý, řezavý, syrový death metal v palebné kadenci. Není, co rozmazávat, co vytýkat. Věrní fanoušci skáčou až do nebe radostí, jak zase Cannibalové všem rozsekali prdel. Ostatní skupiny fanoušků si řeknou, hmm, klasický Cannibal Corpse. A je to skutečně tak. Žádný moment překvapení, který by do jejich hudby nějak nepasoval, na takový kravinky tu není prostor a vlastně to ani nikdo nechce nějak mrvit, když ty sypačky znějí tak bohovsky.

 

Nepatřím mezi právověrné fandy Cannibal Corpse, ale jejich tvorbu sleduji pravidelně a hudbu této smečky si nechám líbit. Bohatě mi stačí jako milý způsob odreagování, kulisa při nějaké bohulibé práci, či jako doplněk ranní cesty do práce. Je to průměrná řež. Ovšem slůvko průměrná nyní nelze brát jako nezáživné, nudné a nic neříkající. Význam slova průměr nyní nabírá rozměru trošku jiného. Je to totiž klasika žánru, požadovaná porce masa a krve, výborně odvedená práce a zkrátka velice povedené záležitost. Ale uznejme, že pustit kteroukoliv skladbu, z kteréhokoliv období této smečky, nějakému laikovi, bude říkat, že je to furt to samé. Proto se jaksi nabízí to ošemetné označení zlatého středu - průměru.

 

Nejsem z těch, co si musí při každé nové desce VELKÉ kapely sednout na prdel a čumět s hubou dokořán. To, že se jmenují Cannibal Corpse jim ty bodíky nahoru skutečně nepožene :D Alespoň u mne ne. Jsou to oni, líbí se mi, mám je rád. Ale zůstávám nohama na zemi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jendis / 13.9.14 17:08odpovědět

Boží Death Metal z Floridy!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky