Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cataract - With Triumph Comes Loss

CataractWith Triumph Comes Loss

Michal Z24.2.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Krok zpět se Švýcarům moc nevyvedl. Pokud chcete někomu udělat radost, sáhněte raději po předchůdci, nebo ještě lépe po následujícím albu z roku 2006 „Kingdom“.

Švýcaři Cataract vydávají v roce 2004 následovníka rok staré fošny. Další várka nasranosti, frustrace a chuti si poctivě zamlátit do nástrojů přitéká pod titulem „With Triumph Comes Loss“. Pánové evidentně trochu trpí přetlakem a je třeba si nachystat více materiálu na koncerty a patrně i lehce pootevřít přetlakový tvůrčí ventil. Kotouč z roku 2004 neochromuje svojí originálností či stylotvornými čáranci, jde přímo na branku, navazuje na předchůdce zcela logicky. Z celkového pohledu na tvorbu Cataract se tento zápich do metalcore záplavy jeví jako uspěchaný a nedotažený ve všech směrech, možná byli tlačeni firmou, nebo vlastní neukojitelnou touhou mít venku další silný materiál, bohužel záměr se příliš nevydařil.

 

Úvodní čtyři kousky v playlistu jsou dosti monotónní, bez efektu překvapení. Brzy se přistihnete, že myslíte na zcela jiné věci. Plujeme ve střední třídě metalcoru, suneme se v hlubokých kolejích, projetých karavanou metalcore mašin tvrdšího zrna, ale bez jakéhokoliv oživení nebo nečekaného zvratu. Vše zde už bylo. Samotní Cataract přežvýkávají sami sebe. Jde pouze o poctivou práci a citace na n-tou.

 

Náladu vyspravuje skladba „As We Speak“, kterou lze označit za pomyslný hřeb alba. Typický dobový představitel moderního metalu z počátku milénia posluchače nabádá, aby se s radostí skočil do metalcore bahna. Cataract se snaží býti v druhé půli alba zajímavějšími. Občas vyšlápnou z tempa a brázdí střednětempé zatěžkané vody. Všechno však končí v prasopalu kulometného kropiče. V těle se lámou slabší kosti. Metalcore v podání Cataract má vadu jako tisíce jiných - nudnost. Klišovitost v tomto stylovém zákoutí je dána současným rozmachem, a co si budeme povídat, s každou vlnou oblíbenosti daného stylu se vyrojila kvanta kapel, pouze živořících na vlně oblíbenosti. Stejný osud a úděl cítím i u Cataract. Dělníci stylu stojící u pásu nekonečné sériovky. Z fachy a šedi nás album vyprovází závěrečným kouskem, kde jsou kytary naladěny na Slayer vyprávění. Inu kdyby v podobném rozmáchnutí album notovalo častěji, stínalo by hlavy daleko lépe. Promarněná šance, až závěrem chlapíci ukazují, že mají na víc než jen bezduché rubanice.

 

Co více říci o desce, která je značně průměrná a nijak zvláště ničím nevyčnívá? Pravděpodobně můžeme snad jen doufat, že pánové z Cataract mají na víc, než předvedli a ještě nám nakopou zadky. Nejsem zastáncem, aby každé následující album kterékoliv skupiny bylo jiné, inovativní, nebo stylotvorné. V tomto případě po něm prahnu. Zvuk alba je pěkně nečistý, neuhlazený a drápavě ostrý, čímž vybočuje z řady výtvorů Cataract, někomu sedí více, z mého pohledu je pro Cataract vhodnější krystalicky čistá mohutná produkce s masivním zvukem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky