Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chaos Inception - Vengeance Evangel

Chaos InceptionVengeance Evangel

Garmfrost12.2.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Vengeance Evangel je náladotvornou, technicky vymazlenou brutální krasojízdou...

Brutálního, nebo technického death metalu s chorobnou atmosférou není nikdy dostatek. Tyto smečky často bývají jednostranné. Sází na techniku a náladu neřeší. A naopak. Mezi sakra dobré patří američtí Chaos Inception, kteří na sebe upozornili před třinácti lety, kdy vyšla jejich druhá nahrávka The Abrogation. Tehdy mi učarovala, nicméně pod nánosem další a další muziky, starostí i radostí mi Chaos Inception vyšuměli z hlavy. Třetí album nazvané Vengeance Evangel by mělo být bráno jako krásný dárek ze starších dob, kdy kapely řádily a šokovaly svou nespoutaností. Chaos Inception ovšem nesází pouze na nostalgii nebo retro, či old school. Jsou ve své podstatě radikální pořád stejně, jakoby se na nich běh času v ničem nepodepsal.

 

chaos inception

 

Vengeance Evangel opět vydává český label Lavadome Productions. Což znamená nejen dobře pro kapelu – věřím, že se o ně Honza Fastner stará s láskou, ale také pro nás. Jeho výběr by měl být pro každého jasným signálem, že se jedná minimálně o dobrou muziku. A právě takovou je třetí nahrávka amerických hrdlořezů. Festovní nahrávkou, jakou fans brutální odnože death metalu nutně potřebují.

 

Přemýšlím, co vás při poslechu této výstavní desky liskne po hubě jako první. Chytlavá ilustrace? Cover art od pana Glomby? Delší stopáž a jedenáct skladeb? Nebo příjemně poslouchatelný zvuk, pod kterým je podepsaný Andrea Petucco a MSTR Sound studio? Nebo jednoduše to, že se nový materiál nese v lehce přímočařejším duchu než předchůdce?

 

Sestava kapely se smrskla. Zůstal Matt Barness a Garry White – ten se chopil vokálů. Bicí party výtečně nabubnoval Kevin Paradis, jehož portfolio je neskutečně bohaté. Energie Vengeance Evangel je ukrutná a doslova v posluchači vyvolává intenzivní agresi. Chtete řvát, zabít sebe nebo každého kolemjdoucího. Naštěstí je síla nahrávky taková, že vás vtáhne do sebe, přičemž nebudete schopni věnovat pozornost svému okolí. Miluju sólové vyhrávky pana Barnesse, který umí sekat jako kat, umí drtit mozky, ale také létat v oblacích. Dočkají se jeho obdivovatelé, kterým imponují najazzlé improvizace nabourávající brutální krasojízdu. Instrumenty jsou zde poměrně náročné, ale výše popsanou energií jsou snadno vstřebatelné. Své samozřejmě odvádí gurutální hluboký growl mistra Whita. Garry své hrdlo nešetří. Zvrací jako divé zvíře, mručí jako lev a řve jak na lesy… Ach, to je krásně hnusná slast!

 

Co vám mám povídat, při poslechu si budete užívat. Budete spokojeně mlaskat, jak krásně album zní. Je ponuré a obhroublé, ale čisté a ryzí jako srdce nemluvněte. Tohle je zkrátka právě takový death metal, při jehož poslechu nebudete přemýšlet vlastně o ničem. Necháte se unášet divokostí, trhat explozí nátlakové vlny a budete si užívat virtuozity i brutálního nářezu. Přitom se nejedná o žádný zběsilý extrém. Vše je sladěné, náladotvorné a technicky vycizelované. Mňam!

 

An Early Stream of CHAOS INCEPTION ‘Vengeance Evangel’ LP (2025) | PREMIERE


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky