Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chaos Invocation - Devil, Stone & Man

Chaos InvocationDevil, Stone & Man

Garmfrost9.3.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Devil, Stone & Man je bez debat nejpřirozenější a nejagresivnější z kapelní diskografie. I přes přímočarost a zuřivost je album opět melodicky poutavé, pod nánosem vzteku bublou protichůdné emoce či lákadla k neustálému objevování odlišných vesmírů.

Přiznám se, že až s letošní novinkou Devil, Stone & Man jsem si k německým satanášům Chaos Invocation našel cestu. Od prvního alba mi bylo jasné, že jednou podlehnu. A to nejen kvůli sestavě v čele s démonem Omegou. Rovněž zbytek osazenstva není pouhým doplňkem věhlasného bubeníka. Borci, kteří tvořili či tvoří v kultech typu Bethlehem, Porta Nigra či Fides Inversa, respektive Valkyrja nemohou nahrát průměrnou hloupůstku. A přece mě předchozí desky míjely. První poslechy bylo vše v pořádku, ale postupně mě přestaly bavit. Od poslechů Devil, Stone & Man jsem si dal delší čas odpočinek a světe div se, i po přestávce si spokojeně mlaskám.

 

chaosinvocation

 

Chaos Invocation bez pardonu patří mezi pilíře (nejen) německé scény. I v rámci evropské, potažmo světové můžeme jejich tvorbu brát coby přínosnou. Jejich syrový black obstojí v konkurenci švédských rarachů Watain či Ondskapt a Valkyrja. Přesně někam mezi ně totiž Chaos Invocation v klidu pasuju. Slyším tytéž ostré do thrashe mrsknuté černočerné sekanice, heavy vyhrávky a sólíčka. Hrdelní hlasový projev divocha M. k pestré mozaice sedí jako prdel na hrnec. O rytmickém pánu bohu Omegovi nebudeme vůbec mluvit. Všichni víme své, uctíváme jej, byť by úcty v klidu snesl víc, umí zapadnout do járku a nevykukovat.

 

Předchozí desky a hlavně Reaping Season, Bloodshed Beyond byly oproti novince pestřejší, rytmicky barevnější, kdežto Devil, Stone & Man je bez debat nejpřirozenější a nejagresivnější z kapelní diskografie. I přes přímočarost a zuřivost je album opět melodicky poutavé, pod nánosem vzteku bublou protichůdné emoce či lákadla k neustálému objevování odlišných vesmírů. Možná právě pro onu přirozenost beze snahy působit profesorsky je pro mě poslech Devil, Stone & Man tolik příjemným. Album se poslouchá samo, ale jen tak se neoposlouchá. Možná až po delším čase, ale zatím se tak neděje. Zvuk alba není žádným překvapením. Všechny desky mají Chaos Invocation dobře ošetřené. K albu patří i dobrý obal. Tentokrát se kapela obrátila na venezuelského umělce Bryana Maitu, jehož umění můžete objevovat na obálkách kapel jako Cultum Interitum, Krolok, Lunar Mantra nebo Selbst. Černobílý cover k náladě desky příjemně sedí.

 

 

Dříve mi vadily pokusy o čisté, melodické zpěvy. Ty byly - ruku na srdce – hrozné. Tento defekt na albu tentokrát není. Zpěvy se objeví, ale ladí. Kde se objeví, působí přirozeně. Styl psaní se tolik nezměnil. Stále je rozmáchlý, jakoby oslavný. Přitom tento odžiskovaný, opyramidovaný a okřivákovaný styl v sobě zachovává onu patinu přechodu osmdesátek a devadesátek. Ze světa slyším reakce a přirovnání k Morbid Angel či Slayer nebo Mayhem… No, možná. Bez těchto kultovek by nebyl metal stejný jako je. Řekl bych, že poslouchatelnosti napomáhá i úbytek skladeb, kterých je oproti předchozím nahrávkám pouze devět, a hlavně kratší stopáž. Tři čtvrtě hodinky je přesně tak akorát. Vše se stačí říct, desce nedochází dech a nic nikde nechybí. Jsem spokojený jako želva.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 10.3.22 9:41odpovědět

Když sem slyšel první ukázku, tak sem si říkal, že to je víc Watain než Watain.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky