Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trance of the Undead / Chaos Perversion - Trance of Perversion

Trance of the Undead / Chaos PerversionTrance of Perversion

Garmfrost21.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Hnusné, nepříjemné a zvěrské je společné album dvou odporných projektů. Oba pojí upřímná zlovolnost a uvěřitelnost. Také schopnost vytvořit sakra dobrou atmosféru, která pohltí jakékoliv pochyby.

Je libo trochu black/deathu z Brazílie nebo Chile? Nebo z obou zemí? Polský podzemní label Godz ov War Productions si přichystal zajímavé split album řádně chmurné dvojice interpretů z řad toho nejodporněji znějícího extrému. Oba spolky, respektive projekty dvou třicátníků, produkují různé pohledy na peklo umělecké i filozofické. Nejedná se o divočárny raubířské, spíše temně meditativní. Milovníky mainstreamu, ale ani příznivce tradičněji znějícího blacku či deathu ani jedna strana mince Trance of Perversion neuspokojí. Jejich styl je poměrně daleko od čistých produkcí a jasných riffů. Přičemž se nedá říct, že se jedná o amatérismus či barbarský underground. Koho neodradily moje slova ani první tóny alba, nechť se pustí do dalšího čtení i opakovaného poslechu.

 

První polovice Trance of Perversion patří brazilskému projektu Trance of the Undead, za kterým stojí multiinstrumentalista Trance of the Undead. Úvod příspěvku Trance of the Undead, skladba Retribution for the Dead (Astral Punishment), je devět minut dlouhá expozice násilí, temnoty a meditativních hlubin. Atmosféře songu odpovídá hnusná produkce, ve které je ovšem slyšet každý detail. Hluboké growly se sbíhají ve screamech, šepotech a šílených deklamacích. Většinové tempo skladby je divoce vedené. Kytary nejsou virtuózní, ani nehrají hlavní roli. Tou nejsou ani bicí či klávesy. Vše je rovnocenné. Ve skladbě jsou použity samply z mysteriozního filmu Poslední vlna z roku 1976. Také následující Grave Sacrament MMXXIV pokračuje v nastaveném stylu. Song je o dost extrémnější a přímočařejší. V náladě vnímám lásku k hororovým soundtrackům. Alespoň si to myslím a z muziky Trance of the Undead cítím. Rituální rytmy podpořené tu a tam tympány (myslím si, že jsou to ony) pomáhají skladbě umocnit duchovní vytržení. Po letmém ohlédnutí za předchozí tvorbou projektu je zřejmé, že se jedná o diskografii různých split alb, EP a jednoho full-lenght alba dobře vyváženou. Píšu si do deníčku!

 

Chaos Perversion je z trochu jiného soudku. Tedy ne hudebního, skladby navazují na znění příspěvku Trance of the Undead. Jsou více hrubé až surové. Jedná se o projekt jistého Flaurose U., který využívá různé hosty. Zde mu pohostinně pomohl Trance of the Undead, který se zhostil ambiencí, kláves, mixu i masteringu. Bicí nahrál jistý Juan Cancino a vokálů Alex Sick Insulter. Neznám nikoho. Stejně jako Trance of the Undead, i Chaos Perversion použili samply z filmu. Ve skladbě Entangled by the Roots of Death zazní samply z hororu Dead of Night. Chaos Perversion je stylově podobný Trance of the Undead. Také znásilňují starodávný death metal s black metalovou černotou. Více než prvně jmenovaní mi evokují starší počiny Grave Miasma, Temple Nightside atd. Chaos Perversion jsou však divočejší. Nebojí se ponořit do opravdu hlubokých propastí zlých emocí. Styl obou skladeb Chaos Perversion mi sedí víc než Trance of the Undead. Práchnivějící zvuk, zdivočelé rytmy a humusácký growl dobře sedí do nekromantských nálad, návratu mrtvých mezi živé a jejich ubližování blízkých. Entangled by the Roots of Death vás flákne přes tlamu a vtáhne do nehezkých rituálů. Vokály jsou stejně nelidské jako instrumentální teror. Popisovat to, co se zde děje, není zrovna nejlehčí. Těch pár akordů a rytmických variací slovy nelze vystihnout. Chce se mi řvát. Nejšílenější je doba, kdy se skladba zpomalí. Archontic Sublimation je ještě intenzivnější. Klokotání je zrůdné, kytary zmrzačené a rytmy zaostalé. Mrzácká zuřivost skladby je však natolik atraktivní, že se necháte ponížit úplně a pustíte si ji znovu a pak znovu.

 

Hnusné, nepříjemné a zvěrské je společné album dvou odporných projektů. Oba pojí upřímná zlovolnost a uvěřitelnost. Také schopnost vytvořit sakra dobrou atmosféru, která pohltí jakékoliv pochyby.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky