Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dimmu Borgir je mrtvý, ať žije CHROME DIVISION, chtělo by se zvolat. Nicméně není to tak jednoduché, už jen proto, že DB nejsou mrtví, jen spí a pořád doufám (byť asi zbytečně), že svoje ještě řeknou. Navíc by takové zvolání svádělo k myšlence, že mají tyto dvě kapely něco společného kromě Shagratovy přítomnosti v obou. CHROME DIVISION se pohybují v hard rockovém světě, plném Mötorheadu, velkých mašin a vnadných dívčin, motajících se kolem tyče v zakouřeném striptýz baru. Z původní sestavy zůstává už jen Shagy, ale ničemu to nevadí. Kapela v mých očích hodně povyrostla angažováním Athery (Susperia) místo Eddieho Guze, na můj vkus příliš fádního. Najednou dostala muzika CHD obrovskou šťávu, před tím schovanou jen v kytarách. Nehraje se zde na nic zvláštního, staří blekoši si dělají radost a opravdu jim to jde od ruky. Je zde znát volnost projevu, absence falešné hry a v neposlední řadě viditelný cit pro hit. Melodiemi se už vůbec nešetří, zároveň jejich soundu zůstávají ostré hrany. Dynamický spád valí jak harlej po dálnici. Kožený hadry, dlouhý háro a vidina zajímavého večeru ve společnosti krásných dívek… Jak říkám, nikdo nic neřeší.

Otvírák „Good Morning Riot“ ve flamengo stylu navnadí posluchače do náladičky horkého slunce v zádech, suchem zmučené krajiny. Když se pak rozjede klipovka „Endless Night“, vše už šlape jak má. Klasický rockec ve stylu Stone Temple Pilots v korporaci s Rolling Stones. Ale na rozdíl od zmíněných má skladba festovní odpich. Proč ale pánové nebo jejich zastupující firma vybrala zrovna tuto píseň, je pro mě záhadou. Řekl bych, že je možná i nejhorší z desky. V hard rockově stadiónovém duchu zůstáváme i ve třetím songu „(She`s) Hot Voyage“. Beny Blue má úžasný chraplák a umí s ním vyčarovat velezajímavé melodie. Do čistých zpěvů se nepouští, ale to vůbec nevadí. Takhle mi to sedí víc. Jako bych vzdáleně slyšel Ville Laihialu. Jen tedy v o třídu lepším provedení. Navíc je jeho hlas doplněn o řvané sbory strunných spoluhráčů, a tak je pěvecká linka hezky bohatá. CHD se nebojí inspirovat ve stoner rocku („The Moonshine Years“, No Bet for Free), ale pořád víte, že slyšíte typické CHROME DIVISION. V dnešní době není snadné vytvořit si svůj ksicht, avšak CHD se to víceméně podařilo. Metalová „The Absinthe Voyage“ s rozervaným refrénem o cestě absintu mě dostává do varu poprvé. „Lady of Perpetual Sorrow“ to v jemnějším rozpoložení moc sluší. Do hry se vrací flamengo hra a rovněž rozpálená krajina a ozón Metallicy v Load and Reload období. Tony do bicích mlátí jak uragán, do blackových sypanic to má ale daleko. Kytárky rezonují, sólíčka nad tím čarují parádní melodie. „On the Run Again“ vás rozezpívá a rifovačka „Mistress in Madness“ vám rozkýve hlavu. Můj osobní vrchol desky je v „You`re Dead Now”. V kilech rozložená sloka má tendence házet skladbu někam ke starým Armored Saint. A ty jednoduché sólíčka mezi refrénem a další slokou nemůžu vymazat z hlavy. Samotný refrén má až vlezlou melodii, ale tak úžasně zazpívanou, že podléhám a zpívám si s nimi:

„…How do you feel now you are dead?

Waking up, is not the same as it used to be…“

Závěrečná vypalovačka v rodném jazyce „ØL“ je řezba jako hrom ve stylu punk/core s hard rockovými sóly. Divná směska věru, ale CHD to umí rozparádit po svém, takže okoštujte. Stojí to za to. Bonusová „Dirty Dog“ neurazí, ale ani nenadchne. Prostě bonus. Rozmanitá deska s chytlavými skladbami, které se vám dostanou pod kůži naprosto přirozeně. Dostane se vám jak staromilného rock ‘n’ rollu, tak punku na jedné straně a power metalu s hard rockovou rozervaností na straně druhé. Nic víc nic míň. CHROME DIVISION si, jak už jsem psal výše, na nic nehraje a totéž se chce i po posluchači. Já si to užil.