Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Celé je to o atmosféře. Kterak pohltí, protne mysl šípem emocí a celkově uhrane něčím nad rámec běžnosti. V případě WITTR musíme tuhle vlastnost násobit, či na ni alespoň dbát s o něco větším důrazem.

V americkém polesí

Osud WITTR se podobá kapele, která nalezla své znění, neparazituje na jiných, ale zároveň se opakuje. Tohle opakování je pak trnem v oku většině odpůrců a nespokojených návštěvníků lesních mýtin po americku. Vývoj WITTR se odvíjí ryze od nálady alba, to je třeba si uvědomit. Někoho zastihne mocnou atmosférou a druhý nad tím mávne rukou. Každé album má svou jistotu, nejinak je tomu i na novince. Ta mně sice nejvíce evokuje blízký pravěk "Two Hunters", ale tento dojem jasně přebíjí vlastní životaschopnost. Zvukově v rámci možností kvalitní lesní proces, zřejmě ještě vydařenější jak "černá kaskáda" nadále ubíjí primitivní black metal a nese jej vzhůru k nebesům. Nové album je povznášející, temné a řekl bych, že za celou éru kapely je schopné nejvíce uhranout. Mysl netápe, ale přesto se nechá zavést do tmy lesa a znovu je udivena zasněnou silou základu bytí. "Celestial Lineage" je kontaktem s nebem vysílaným uprostřed samoty lesa. Z místa, které je určené k tradičním rituálům a splynutím s vnitřní obyčejností. Uvědomění si primárních věcí, tak dalekých zmodernizovanému dnešku. V kraji WITTR hraje hlavní roli odloučení od běžných složitostí a vyklikaných sledů událostí v přímém přenosu. Existuje jen jeden přenos, a to duševní. Mějme to na paměti.

Magie noci

Lovci ukrytých bylinek, ochránci vlastního revíru a komunita nočních ohýnků. WITTR povyšují black metal na rituál hlubšího spánku. Snít u této hudby je stejně harmonické jako ranní káva, pohled na teploměr či jiné denní návyky. Ač jen rozvíjí své staré myšlenky, čerpají z nich a nechají je ve své hudbě kolovat. Dělají to stylem, který nemůže urazit. Naopak, nadchne. WITTR jen využívají svých zkušeností, jsou si vědomi kam zašli, na které pasece už byli, otírají se o známé vlčí značky a hledají nové cestičky, ze kterých nelze sejít mimo území. Noční pochod, meditace nad plameny i vyzuření se ze svých bolestí, jsou na albu společně zasazeny zvláštně opojným způsobem. Tohle album prostě je magické, je oslavou noci a doprovodem divoké smečky. Má to v sobě.

Rod borůvkových pekařů

Ani jsem nečekal, že zrovna čtvrtá řadovka WITTR ve mně zanechá tak hlubokou stopu. Zdá se, že právě díky ní jsem nalezl tu správnou stezku i já. Až do teď jsem zřejmě jen chodil okolo, číhal za bukem a on přitom vítr vál jiným směrem. Při vzpomínce na dřívější i dnešní tvorbu kapely, mám ale pořád stejně úsměvný tik. Tohle přece není black metal s loučemi a ostny na předloktí. Tohle je black metal ve flanelce, k čaji a borůvkovému koláči. A to mi ke štěstí bohatě stačí, protože chutná skvěle. Ten nový pak nejvíc. Pokud někomu nesedí primitivnost prvních nahrávek a nerozchodil nerozvinuté poselství "Black Cascade", je vítán. Ten, kdo si v prvních praktikách lesního dua naopak hověl, nejspíš nad novinkou ohrne frňák a pustí si "Diadem of 12 Stars". Každému co jeho jest.