Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cities Last Broadcast - The Humming Tapes

Cities Last BroadcastThe Humming Tapes

Symptom31.3.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Každý má talentu jinou dávku a Pär Boström svou osobitostí, alespoň v mých uších, vyniká na scéně temného ambientu vysoko nad ostatní.

Pojďme si hned na úvod říct, že album The Humming Tapes je prostě super. Zcela nekriticky přiznávám, že jestli mě v poslední době něco fascinuje, je to Pär Boström a jeho nová hudební identita Cities Last Broadcast. Nová proto, že vznikla na základech předchozího projektu Kammarheit, rovněž laděného do temného ambientu. Nic z toho pro mě není novinka, ale rok se s rokem sešel a doba uzrála k tomu, porozumět dílu v celé jeho šíři.

 

Pär Boström pracuje se vším, co má k dispozici a veškeré komponenty své tvorby plní zvláštní energií, která jedny přitáhne a s druhými neudělá naprosto nic. Estetika grafického designu, předtucha skrytá za názvy skladeb a konečně i hudba samotná, výborně korespondují s tématem alba. Ústředním motivem díla nejsou vize o post-apokalyptické společnosti a podobné typické náměty, ale fascinace fenoménem spiritistických seancí z počátku 20. století. Město ponořené ve zvláštním oparu, temné kouty místnosti, tíseň a obavy, ektoplasma deroucí se z úst média, šelest a zastřené hlasy z druhé strany, prozření…

 

V tomto duchu je osmero skladeb rozprostřeno do celkem tří čtvrtí hodiny a až na dva kratší kusy v podobě intra Lights Out a trojky Anomaly, zaměstnává každý střípek příběhu mysl posluchače vždy minimálně pět minut. Atmosféra alba je strhující od první noty a počínaje druhou skladbou The Sitting, hutná a intenzivní. Přesný zásah do hororové nálady podtrhuje práce se samply a jednotlivé detaily ruchů. Kromě obligátního šumu, různě modulovaného drone zvuku a kláves je tu i špetka saxofonu a klavíru.

 

The Humming Tapes prezentuje zvukovou kulisu k příběhu, který si podle vlastního vkusu může každý sám za sebe opatřit vhodnými postavami a kulisami. Pozemská část děje graduje při záhrobních zvucích čtyřky Glossolalia. V jejím závěru je člověk pohlcen vesmírným nekonečnem páté Centennial a jeho duch pluje do vyšších pater nevědomí. Sedmá Electricity v sobě kombinuje obě polohy nahrávky; svět člověku blízký, ale vnímaný jakoby z odstupu, skrze závoj a pak ta nezemská, čistě astrální symfonie. Poslední a nejdelší kus Kathédra je něco jako konec poutě završený osvícením, stav absolutní jednoty v náručí Všehomíra.

 

Netradiční přístup k nahrávání se v podání Pära Boströma projevuje prací s kotoučovým magnetofonem (Reel-to-reel tape recorder) v kombinaci s moderními mixovacími technikami. Charakter jeho hudby s jakoby rozladěnou orchestrací je osobitý a slovy těžko sdělitelný. Potenciál debutu The Cancelled Earth (2009) se na druhé desce rozvinul v takřka dokonalý poslechový zážitek, který dokáže v člověku vybudit vnitřní zrak a podpořit schopnost introspekce. Deska funguje v každou denní hodinu, vždy jinak, ale pokaždé dobře. Jedete-li na vlně temné scénické hudby, pak vás toto sugestivní podání snových vizí zaručeně vtáhne přímo do děje.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky