Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cloudkicker - The Discovery

CloudkickerThe Discovery

Victimer13.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Příjemný začátek ještě příjemnější cesty ve stopách Bena Sharpa.

Debutové album instrumentálního projektu, jehož další alba jen potvrzují kvalitu.

 

Sbližování se s po světě rotujícími one-man projekty je v mém případě čím dále častější. Žehnám těmto do sebe zahleděným mužům, spoléhající na své vlastní odlesky v zrcadlech a tiché monology nad tvorbou. Cloudkicker rovná se Ben Sharp, hudebně pokrokově smýšlející typ z Ohia, vydávající pod značkou "udělej si sám". Jak jinak, netřeba firem. Jeho vize spočívají v ryze instrumentálním broušení ostrých hran Meshuggah mathcoreu, provázané dávkou vzletnosti post-rocku a milou atmosférou. Přeloženo do češtiny, "The Discovery" je velmi poslouchatelná směsice nervních škubů a volnomyšlenkářských ploch.

 

cloudkicker

 

Je fakt, že zde nemáme co do činění s nějakým depresivním materiálem, valícím do hlavy bolest a zmar, ale jakýsi průlet těsně nad zemí. Kolem širokých plání, divokých prérií a zvířat pijících z vod klidné řeky. Mathcore je přetechnizovaným průmyslovým oborem, jeho podíl na "The Discovery" je neoddiskutovatelný, ale stejně se ztratí v oceánech čistých melodií. Desítka skladeb uteče jako voda, neb nemají zrovna délku hypnotických balad a člověk se ani nenadá a pouští si to znovu. Osobně se ale většinou přistihnu, že mi Cloudkicker dělají pouze laskavé pozadí při uvažovaní nad zcela jinými věcmi. Ben umí vymetat různé rohy metalové či rockové moderny a vše kloubí s takovým klidem, tak nač se zvedat z křesla, nač krotit maso na pánvi, když stačí leh a četba. Ano, hlavní trumfy "The Discovery" vidím v plynulosti, prostorové atmosféře a i přes razantnější momenty, v celkovém pokoji a míru. Pro pokročilé uživatele sítě hudba k nezaplacení. Jako kulisa při očumování cizích stránek vynikající.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky