Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Colosalist - Pass Into Oblivion (EP)

ColosalistPass Into Oblivion (EP)

Garmfrost4.9.2014
Zdroj: CD, šestipanelový digipak, promo od vydavatele
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: Vzpomínka na zářnou metalovou minulost plnou pohanských nálad a krásných melodií - tak by se dala charakterizovat kratičká debutová deska nového projektu Petra Staňka. Jen je třeba k tomu vzpomínání zapojit navíc i větší invenci a víc se rozmáchnout.

Je znát, že jak samotný Petr Staněk, tak jeho vydávající label chtějí dostat debutové mini album nového projektu Colosalist za každou cenu mezi lidi a dělají pro to maximum. Pevně věřím, že všichni vědí, kdože to je ten pan Staněk. Pro ty, co netuší, vězte, že kdysi stál u kormidla dnes tak věhlasných Silent Stream of Godless Elegy, ze kterých byl ovšem odejit pro nedůstojné chování a nespolehlivost. Větší úspěch pak zaznamenal až s elektronicky metalovými LiveEvil, ale tato podoba Petrovy umělecké tváře mě vcelku míjí.

 

Nyní přišly na řadu nostalgické vzpomínky na pagan doomové počátky. Je otázkou, zda „Pass Into Oblivion“ předchází dlouhohrající desce a Colosalist tak bude mít déletrvající funkční období, nebo nemá cenu se tímto projektem coby osamělým výkřikem do tmy více zaobírat. Každopádně je tato kratičká, čtvrthodinku trvající deska velice povedená a snese i přísnější pohled. Ten se ale nesmí zastavit u zvuku, jenž je lehce přehulený, klávesy či smyčce umělejší a bicí automat zbytečně vytažený. Proto doufám, že se případnému dlouhotrvajícímu následovníku dostane lepší péče. To stejné platí i obálce, která na mě působí poněkud dětinsky, a i když nechci říkat klišoidně, asi se tomuto debilnímu označení nevyhnu.

 

Víc nadšený jsem z nejdůležitější stránky „Pass Into Oblivion“, a to samozřejmě z muziky a vynikajících zpěvů. Petr byl vždy hitmaker a v dobách své působnosti v SSOGE byl jeho rukopis znát. Tedy razantní a přitom velice chytlavé melodie, které se snadno zaderou pod kůži a přitom se nezoškliví. V bookletu je psáno, že všechny nástroje až na basu, kterou nahrál mě neznámý Petah, natočil Petr. Kytary jsou jak jinak výborné, stejně tak Petahova basa. Překvapila mě rytmická barevnost i nazvučení bicího automatu, který, kdyby nebyl tak nahoře, stojí určitě za pochvalu. Nelíbí se mi naopak občasné a celkovou náladu narušující symfonické vstupy, a to nejen pro onu okatou umělost.

 

Colosalist - Pass Into Oblivion

 

Netvrdím, že se písně z nového dílka rovnají těm starým, lety prověřeným a ani je nechci srovnávat, nicméně paralely ke starým časům jsou zjevné a silné. Slabinou desky je jak její stopáž, tak nevyrovnanost některých nápadů. Nejznatelněji u třetí „Aeonian“, u níž se přes nádherný začátek přeneseme ke sloce, která v blackovém oparu rozedře vaše emoce, že jedno oko nezůstane suché. Pak jakoby vše spadlo ze stolu a skladba ztratí rázem veškerou energii, byť jsou další části skladby výborné. Největší sílu má pak závěrečný skvost „Witnesses from Shadows“, který monumentálně desku uzavře, případně i úvodní „Creeping Frost“. Kapitola sama o sobě jsou zpěvy, dělající z písní radostnější zážitek. Zajímavě promyšlené linky různých hlasových poloh jsou opravdu lahůdkou - dočkáme se jak různých řevů, tak rytmických sborů či deklamací.

 

Každý song dává znát, že jej stvořil zkušený umělec s citem pro atmosféru (krom zmíněné „Aeonian“), jen mu jeho staronovou tvář nějak nevěřím. Doufám, že čas budoucí promluví v jeho prospěch a ukáže, že se mýlím. Zatím se k desce stavím jako k dílu hledající svoje místo, které bylo dávno opuštěno pro totálně odlišné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

k.eight.a / 8.10.17 17:40odpovědět

DIY návrat Petra Staňka do éry Themes. Je to příjemný poslech, byť ne bezchybný.

Asock / 4.9.14 12:49odpovědět

Z ukázek se to jeví víc než dobře. S hodnocením počkám, ale je fakt, že Sajlenti se Staňkem byli supr a tak by nebylo od věci, kdyby Colosalist vydal dlouhohrající desku. Tyhle epka jsou většinou naprd.

eR / 4.9.14 12:15odpovědět

Tohle by mě celkem zajímalo, protože mě SSOG za Staňka docela brali a jeho přínos byl jasně cítit. LiveEvil byl odpovědí na elektrometal, která mě nakonec moc nebrala (snad jen první CD). Tohle by mohla být zajímavá alternativa jak se k tomuto pánovi opět odostat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky