Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Colosalist - Pass Into Oblivion (EP)

ColosalistPass Into Oblivion (EP)

Garmfrost4.9.2014
Zdroj: CD, šestipanelový digipak, promo od vydavatele
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: Vzpomínka na zářnou metalovou minulost plnou pohanských nálad a krásných melodií - tak by se dala charakterizovat kratičká debutová deska nového projektu Petra Staňka. Jen je třeba k tomu vzpomínání zapojit navíc i větší invenci a víc se rozmáchnout.

Je znát, že jak samotný Petr Staněk, tak jeho vydávající label chtějí dostat debutové mini album nového projektu Colosalist za každou cenu mezi lidi a dělají pro to maximum. Pevně věřím, že všichni vědí, kdože to je ten pan Staněk. Pro ty, co netuší, vězte, že kdysi stál u kormidla dnes tak věhlasných Silent Stream of Godless Elegy, ze kterých byl ovšem odejit pro nedůstojné chování a nespolehlivost. Větší úspěch pak zaznamenal až s elektronicky metalovými LiveEvil, ale tato podoba Petrovy umělecké tváře mě vcelku míjí.

 

Nyní přišly na řadu nostalgické vzpomínky na pagan doomové počátky. Je otázkou, zda „Pass Into Oblivion“ předchází dlouhohrající desce a Colosalist tak bude mít déletrvající funkční období, nebo nemá cenu se tímto projektem coby osamělým výkřikem do tmy více zaobírat. Každopádně je tato kratičká, čtvrthodinku trvající deska velice povedená a snese i přísnější pohled. Ten se ale nesmí zastavit u zvuku, jenž je lehce přehulený, klávesy či smyčce umělejší a bicí automat zbytečně vytažený. Proto doufám, že se případnému dlouhotrvajícímu následovníku dostane lepší péče. To stejné platí i obálce, která na mě působí poněkud dětinsky, a i když nechci říkat klišoidně, asi se tomuto debilnímu označení nevyhnu.

 

Víc nadšený jsem z nejdůležitější stránky „Pass Into Oblivion“, a to samozřejmě z muziky a vynikajících zpěvů. Petr byl vždy hitmaker a v dobách své působnosti v SSOGE byl jeho rukopis znát. Tedy razantní a přitom velice chytlavé melodie, které se snadno zaderou pod kůži a přitom se nezoškliví. V bookletu je psáno, že všechny nástroje až na basu, kterou nahrál mě neznámý Petah, natočil Petr. Kytary jsou jak jinak výborné, stejně tak Petahova basa. Překvapila mě rytmická barevnost i nazvučení bicího automatu, který, kdyby nebyl tak nahoře, stojí určitě za pochvalu. Nelíbí se mi naopak občasné a celkovou náladu narušující symfonické vstupy, a to nejen pro onu okatou umělost.

 

Colosalist - Pass Into Oblivion

 

Netvrdím, že se písně z nového dílka rovnají těm starým, lety prověřeným a ani je nechci srovnávat, nicméně paralely ke starým časům jsou zjevné a silné. Slabinou desky je jak její stopáž, tak nevyrovnanost některých nápadů. Nejznatelněji u třetí „Aeonian“, u níž se přes nádherný začátek přeneseme ke sloce, která v blackovém oparu rozedře vaše emoce, že jedno oko nezůstane suché. Pak jakoby vše spadlo ze stolu a skladba ztratí rázem veškerou energii, byť jsou další části skladby výborné. Největší sílu má pak závěrečný skvost „Witnesses from Shadows“, který monumentálně desku uzavře, případně i úvodní „Creeping Frost“. Kapitola sama o sobě jsou zpěvy, dělající z písní radostnější zážitek. Zajímavě promyšlené linky různých hlasových poloh jsou opravdu lahůdkou - dočkáme se jak různých řevů, tak rytmických sborů či deklamací.

 

Každý song dává znát, že jej stvořil zkušený umělec s citem pro atmosféru (krom zmíněné „Aeonian“), jen mu jeho staronovou tvář nějak nevěřím. Doufám, že čas budoucí promluví v jeho prospěch a ukáže, že se mýlím. Zatím se k desce stavím jako k dílu hledající svoje místo, které bylo dávno opuštěno pro totálně odlišné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

k.eight.a / 8.10.17 17:40odpovědět

DIY návrat Petra Staňka do éry Themes. Je to příjemný poslech, byť ne bezchybný.

Asock / 4.9.14 12:49odpovědět

Z ukázek se to jeví víc než dobře. S hodnocením počkám, ale je fakt, že Sajlenti se Staňkem byli supr a tak by nebylo od věci, kdyby Colosalist vydal dlouhohrající desku. Tyhle epka jsou většinou naprd.

eR / 4.9.14 12:15odpovědět

Tohle by mě celkem zajímalo, protože mě SSOG za Staňka docela brali a jeho přínos byl jasně cítit. LiveEvil byl odpovědí na elektrometal, která mě nakonec moc nebrala (snad jen první CD). Tohle by mohla být zajímavá alternativa jak se k tomuto pánovi opět odostat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky