Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Combichrist - One Fire

CombichristOne Fire

Ruadek4.11.2020
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Pohádka o tom, jak si neurvalci Combichrist nechali nakecat něco o tom, že můžou dělat velký umění a oni tomu uvěřili. S deskou One Fire se zařadili mezi ty, kterým by se kdysi docela vysmáli.

Kde jsou ti pankáči, co jim bylo všechno u zadele? Kde je ta odvázaná banda hejsků, která to pálila nelítostně od začátku do konce? Industriální mašina, která se chechtala feministkám a sázela tam jednu hutnější pasáž než druhou? Myslím, že někdy v době velkých změn se na to prostě vybodli a po pankáčsku se zlili do němoty. One Fire, stejně jako jeho ještě o poznání děsivější předchůdce, prostě nezní jako Combichrist. Zní to přesně tak, jak by pankáči znít prostě neměli. Snaží se to zalíbit. Všem.

 

Jsou fáze, kdy to prostě přestanu kapele věřit. Kapitola „We Love You“ už zaváněla, ale jenom tak lehce. Tam byla cítit ta změna. Combichrist začínali obletovat soundtracky, Andy postupně došel k závěru, že už mu nestačí jedna kapela, tak to začal množit. Dnes už je z něj DJ a kapelník čtyřech dalších projektů. Proč ne, když to zvládá. Mašina Combichrist ale přišla o soustředěnost a začala hárat. Její další štěňata, darmo mluvit. Co pes, to jiná kočka. Všechno kope v kytarách, hutné base, bubákování do všech stran, celý kolotoč zdatně podpořen snahou o aranže. Jasný, kapela se vyvíjí. Tihle pankáči, co plivali nenávist do všech stran najednou zvolnili a začínají nudit. Hutný, testosteronem stříkající sliz jako byl I Want Your Blood je nenávratně pryč. Teď tu jsou snahy jiného levelu, jako v sedmé Bottle of Pain. Tomu by se kluci před deseti lety docela zasmáli. Snaha o zpěv prostě nejde, protože Andy je fakt špatnej zpěvák, přestože výbornej řvoun. Tak jako jsou Combichrist špatná metla ale výborná elektro-industriální děvka, co ví kam sáhnout a kde přitlačit.

 

 

One Fire ale není úplně ztracená deska. Tou si myslím, že byla This Is Where Death Begins s otravným, totálně mimoidním zvukem, co trhal uši. Celý ten přerod Combichrist ve Static X nové doby, kytary, metla všude okolo, až se práší za kočárem, to prostě nefunguje. Na mě ne, jako fanouška elektro rytmů a fuckování správným směrem. A to přitom Combichrist umí naživo stále zbořit, tohle všechno umí podat. Jako by se jim z desek postupně vytrácela energie, kterou umí do lidí vpálit už jen naživo (kdo by taky odolal dvojí rytmice a totálnímu paření všech na pódiu). Na One Fire jsou stále slušný halekačky, je jich ale pomálu. Hate Like Me má slušivej základ a má v sobě prostě to fluidum Combichrist, co začínám často postrádat. Guns At Last Dawn s hostujícm Burtonem z legendy Fear Factory je pecka jako kráva – není to první čistě punková mlátička v historii, klidně bych oželel vlezlej prostředek a neustával v nátlaku. Lobotomy jako jediná připomene starou školu Aggrotechu, o moc víc svěžích plivanců tu ale není. Slušná šlapačka je ještě předposlední Last Days Under The Sun.  A tady někde bych s chválením skončil, protože to prostě maká na jiných fans. Jo, je to prostě tak. Combichrist moderního věku je kočkopes pestrých barev, co skladba, to sousto pro jinou tlamu. A transformace pokračuje.

 

 

Pokud jste na tyhle uřvance narazili poprvé a líbí se, zkuste hutnější sousta staré tvorby. Pokud si vystačíte s tím, co zrovna nabízí, vaše volba. Budete ale poslouchat kapelu, která i přes veškerou snahu působit neurvale a divoce, sklopila uši a zařadila se mezi nevybočující produkci tvrdších trendovek dneška.

 

Jo, ale bod navíc jim patří za cover California Über Alles od Dead Kennedys. Tady se kluci poměrně našli.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 4.11.20 10:12odpovědět

Je to nuda, problém doposlouchat. Guns at Last Dawn (nevím proč na BC uvedena jako Guns at Last Night) je pravda hitovka, ale tak trochu jak Ministry na Psalm 69. On Fire budiž zapomenuto.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky