Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Communic - Conspiracy In Mind

CommunicConspiracy In Mind

Michal Z1.1.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Debutové album Norů Communic, zve do moderního prog power metalového zákoutí. Oblasti, kde dlouhá léta vévodí (-dili) američtí Nevermore. Dlouhé výpravné skladby nabité nápady, uspokojí nejednoho náročnějšího posluchače.

Vážení metaloví siláci a vývojáři, znáte lahůdku z Norska Communic? Ne? Máte co dohánět. Kdo miluje power s mírným zaměřením do prog metalu, bude velmi spokojený. Norské trio debutuje dva roky po svém založení v roce 2005 sbírkou „Conspiracy In Mind“. Dávka kompozic na první pohled může slibovat chudou porci, vše je ale nahrazeno dlouhou stopáží jednotlivých kompozic. Nutno podotknout, že to není na škodu, spíše je tak umožněno vyniknout skladbám, ve kterých se střídá spousta nálad a melodií, spolu s melodiemi bez pachuti omšelosti.

 

Album hned od úvodu titulního kousku do vás hezky pere a nešetří svojí nátlakovou hrou, tempo i nálady se slušivě mění a vychutnáte si i pár vyleštěných kytarových sól. Nachází se zde tolik nápadů, co jiným, utopeným v mainstreamu, vyjde na celou desku a to vše si pánové dovolují v základním složení tříčlenného bandu + hostující klávesák. Skladba „Conspiracy In Mind“ prezentuje Communic jako velký příslib pro prog power stylové zákoutí.

 

Power pasáže jsou šik, v okamžiku, kdy se do toho opře i zpěvák svým výstavním hlasem, máme zde parádní a chutnou lahůdku pro smysly, které už dlouho čekají na něco pozornosti hodného z power/prog bečičky. Kapela nemá problém začínat skladbu dlouhým kytarovým sólem, což mnoho formací nedělá, po minutě se brouzdáte v baladě až po kolena a světe div se, celkem to Communic věříte. Nic nebrání tomu, aby se následně roztočila hříva (či holá hlava) posluchače. Místy mi zpěvák Oddleif Stensland připomíná frontmana Brainstorm – Andyho B. Francka, ale myšleno jen v tom nejlepším světle. Frázování a lehce i barva hlasu jsou si velmi blízké. Communic mají co říci, proto jim nemusí scházet odvaha, udělat ve třech lidech desetiminutový song. Zvláště pokud nejde o lacinou snahu tahat stopáž, protože nápady vyschnuly. Je čas se v pohodě pohupovat v příjemném tempu a nechat se později uchopit metalizující kytarou, drásavou basou a důraznými údery. Kytary jsou zostřené do podobného ladění, jaké kdysi předváděli Němci Depressive Age na svém albu „First Depression“. Moc se mi tato barva líbí, málokdo ji používá. Communic budují moderní tvář současného power metalu a pomocí prog injektáží ho staví na samostatné svébytné pilíře.

 

Barvitost songů je slabikářová, někde útočí neúprosná artilerie s přímočarostí, onde si vychutnáte hlavně klidnější pasáže. Pánové to dělají dobře. Mají nastudováno z minulosti, aby vynikla síla, je třeba občas i zněžnit, nemusí létat jen bílé špony. Brousí se i do prog rockových výsostných vod, vystihují dobu umdlévání posluchače a zavčasu udeří do strun i nálady. Album graduje a na konci klenot ukrývá, slyšte „Silence Surrounds“. Velmi dlouhý, leč kvalitní song, miluji tyto delší kusy, stejně jako vysoké ženy.

 

Místy mám nutkání některé parcely označit poskvrněností Nevermore, ale ta podobnost je spíše nicotná. Obě tělesa se honosí silnými melodiemi, namakaným zvukem, místy nervózní temnotou a beznadějnou atmosférou. Kdo má chuť na kvalitní hudbu, vycházející z power a heavy metalu s přesahy do prog metalu, mohu album „Conspiracy In Mind“ vřele doporučit!

 

 

Communic – „Conspiracy In Mind“


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky