Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Consummation - The Great Solar Hunter

ConsummationThe Great Solar Hunter

Garmfrost11.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Černé šílenství z Austrálie naservírované v bohatě navrstvené atmosféře v technicky výtečném instrumentálním oparu.

Docela mě překvapilo, když jsem se poté, co jsem náhodou narazil na debut australské sebranky Consumnation The Great Solar Hunter, na googlu z recenzí a ohlasů dozvěděl, kolik lidí tuto kapelu zná od eponymního dema a má dokonale zmáknuté EP Ritual Severance. Zvýšenému zájmu se není co divit. Consumnation ukrývá ve svých řadách členy Dispirit, Psycroptic či dokonce v osobě Craiga Younga ex-člena Impetuous Ritual. V tomto případě ano, pozornost si získali i mou. S očekáváním temného zla jsem se pustil do osidel The Great Solar Hunter a nestačil se divit, co za ohromující palbu se na mě řítí.

 

O zlo se jedná v každém případě, ovšem ne tak chaotické, disonantní a noisově metaforické jako jiné ohavné záležitosti, které Austrálie dokáže nabídnout ze své šílené nabídky. Consumnation se rovněž více přiklání k blackové auře než k smrtícím břehům. Zvuk je daleko čitelnější, byť je mi jasné, že necvičené ucho by zaplakalo bolestí. Jak už jsme zvyklí, tato forma extrémního metalu je notně atmosférická. Vzhledem k tomu, že album nabubnoval David Haley, bude oplývat technickými parádičkami, zběsilostmi a nebude se velice příjemně držet zpátky a nenarušovat vyrovnaný celek.

 

Consummation band

 

Zastavím se u nejzajímavějšího, co The Great Solar Hunter nabízí, a to u strunových spletenců. Basa drží otěže, aby se jich kytarová magie mohla pustit bez starosti, zda se neztratí v bludišti disharmonie. Gossardovo umění znají a milují fans nejen špinavých Dispirit a tuší, co jeho psychedelické cítění může způsobit uprostřed black/deathového běsnění. Pánové místy naservírovali tolik kytarových stop, že zní někdy i jako syntezátory. Joel Rademaker vedle kytary obsluhuje i basu. Ta se zdá na první pohled ukázněná, ale pozornému neujde její rytmická hravost, kterou nádherně doplňuje bubeníkovo umění.

 

Prostě sestava, od které se čeká hodně a ta nabízí ještě víc a úplně něco jiného. Instrumentální mistři své umění nedávají všanc na první dobrou, ale zcela netypicky pro taková esa ukázněně pracují pro celek. Z nasypaných otáček v klidu občas kloužou až do sludge/doomového světa, což na síle vyznění nikterak netratí.

 

 

Nerad bych působil zcela nekriticky a bezcílně nadšeně. Z běžného zážitku se z The Great Solar Hunter ovšem rodí veliká věc. Možná bych ocenil krapet živější šlapáky. Také si říkám, že zvuk není ani zahuhlaný ani dynamický a že takto silná deska by si zasloužila jasnější směr. Buď a nebo! Čitelný nebo prasácký. To je ale tak všechno, co bych debutu velice slibných Consumnation vytknul.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Póvl / 11.9.19 14:14odpovědět

Já se nadchl a zůstal tak. Zvuk je přesně takový, jaký nahrávka potřebuje.

Victimer / 11.9.19 11:44odpovědět

Hodně slušně zpracovaná deska, u které jsem se několikrát nadchnul, abych po čase odpadl. A znovu a znovu. Něco mi brání si to užít na 100%.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky