Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O vcelku novém projektu Continuum of Xul není moc co říct. Když se však mrknete na sestavu, nejednomu fandovi extrémního metalu technického ražení naskočí husí kůže. Najde v ní lidi z Ad Nauseam nebo Hideous Divinity, což je minimálně příslibem zajímavého zážitku. Představme si kytarového mága Mattea Gresele, kterému není svatá žádná stupnice, nebojí se jazzového fussion, avantgardy ani disharmonie, jak se pouští do brutálnějších poloh, kde sice neopouští složité kontury neuchopitelného umění, avšak oproti svému domovskému zázemí se jedná o v podstatě jednoduchý death. Někde jsem zaregistroval přirovnání k Hate Eternal, Morbid Angel nebo Angelcorpse… Neřekl bych. Spojitosti bych hledal raději přímo ve stáji vydavatele Lavadome Productions. V jeho katalogu podobně laděného deathu najdete docela dost.

Rovněž jsem pochopil, že zárodky Continuum of Xul lze možná hledat také v kapele Hellish God, kde se potkali Matteo s growlerem Tyou. Jisté návaznosti zde jsou, avšak Continuum of Xul si razí vlastní cestu s daleko přitažlivějšími songy. Na svém kontě již má zdařilé demo Promo MMXIX a ještě lepší splitko Rites of Morbid Death, kde prostor sdílí s mexickými Abyss of Perdition. Letošní nadílka Falling into Damnation je opět krátkometrážní, osmnáct minut dlouhé EP, které se však snaží zaujmout neotřelým přístupem k deathu, instrumentální šikovností a vokální přímočarostí. Vše se teprve musí vylíhnout, sednout si, avšak při srovnání s předchozími nahrávkami lze spatřit slibný posun směrem k větší rafinovanosti a zároveň poslouchatelnější formě extrémního metalu.

Skladeb se v Falling into Damnation ukrývá pět, přičemž první Hellmouth je instrumentální záležitost s funkcí intra a závěrečná An Equinox of Fathomless Disheartenment je cover samotných velmistrů ohavnosti – Absu. Death metal v rukou Continuum of Xul není extrémním náklepem jako nabízí Hideous Divinity ani výše zmíněné možné vzory. Skladby se většinou pohybují ve středním tempu – groove houpanicích. Zvýrazněnou basu s prvky progresivnějšího ražení doplňují old schoolové sólové vyhrávky a vskutku peprné bicí party plus už naznačené přímočaré growlingové radovánky. Tya je oním tmelítkem, které pojí najazzlý metalový rauš s brutálnějším deathovým chlívem.

Nejvýraznější skladbou je podle mého skromného názoru předposlední vypalovačka Blasphemous Redemtion (Praise the Flames), ve které dojde i na jisté zrychlení. Jinak bych skladby nechtěl rozlišovat a vyzdvihovat jednu na úkor druhé. EP se mi líbí, tak jak leží a běží. Zatím se nejedná o majstrštyk nebo nevšední záležitost. Díky progresu, nadšení a sympatickým skladbám mi je už dopředu jasné, že se můžeme v blízké budoucnosti nadít od Continuum of Xul docela velkých věcí.