Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro svět hvězdných projektů platí to samé pravidlo jako pro všechny ostatní skutky, jichž jsme denodenními svědky. Buď je to dobré, anebo ne. Jen je třeba si u toho sundat z hlav kukly, třeba ty, co se objevují v kontextu nepředstírané nenávisti uskupení CORRECTIONS HOUSE. Ano, je to právě surovost a nestrojená hluková agresivita, co pohání pány posbírané ze zaběhlých formací Neurosis, Minsk, Yakuza a Eyehategod. Hardcorový vztek štvaný proti zdi industriální mašinérie v obklopení bahenních spárů podkopaných kobek, které když s jazykem na bundě prolezete, octnete se v prázdné poušti s hlavní u spánku. Jeden by zaplakal nad osudy takto negativních vyznění, ale tahle nelítostná masáž má svá pozitiva.

Rozhodně mezi ně nepatří kulantní zvuk pro dobrosrdečné ucho, což se ostatně do této noisy sorty odcizení ani nehodí. A nehodící se škrtněte. CORRECTIONS HOUSE malují v těžké zvukové cloně silové údery podmanivých postupů, jenž nestojí jen mimo hlavní proud, ale mnohdy hrají na sedřenou strunu chlípné těžkosti svůj prim. Kolekce "Last City Zero" s sebou nese spoustu vlivů, z nichž na povrch vyleze ten neodbytně hlasitý, tmavý a zlý, ale i ty další lze s patřičnou chutí hledat a poměrně snadno nalézt. Ať už ten americky venkovský, apokalypticky hardcorový nebo epicky dezolátní. Vedle dominantního industriálního podloží přiložte prsty na poctivé venkovské dřevo a čekejte pár ostrých projetí romantickým kapesním kamarádem se vzkazem utiskované duše a pokud vás mine podivný odér olejem načichlých montérek, tak chlápek, co vás drží za hlavu, vám ještě nepřilehl krk.

Pasovat tohle album do role jednoho z nejkrutějších hudebních odkazů loňského roku je logické. Jeho hlavní úlohou je znesvětit vše laskavé a přitom nezůstat bezduchým soustruhem všech do dětství ponořených vzpomínek oteklého čtyřicátníka. To by ostatně osazenstvo k tomu zmocněné ani nedovolilo. Konstrukčně se totiž jedná o velmi vydařené dílo. Ve vší té špíně a soustředěné zlobě lze nalézt něco, co tyhle vlastnosti vlastně jen posouvá o kus dál, ale zároveň je drží na uzdě, aby nedošlo k samotné likvidaci příliš brzo. Klidně to může být užitý saxofon, nebo jen hlodající promluva s nejasným ambientním vlněním za zády. CORRECTIONS HOUSE to mají v sobě. To, co mnohým dalším schází. Hodnověrnost v otisku vlastních tvůrčích pochodů, stadium, kdy nejste jen karikaturou nečeho, co by mohlo být tím škaredým sousedem od vedle.

"Last City Zero" není strojenou vychytávkou upředenou na truc druhým z dlouhé chvíle, ale poctivě natlakovaná siláž, ze které se nažerete a padnete s plným pupkem mezi ostatní, stejným způsobem zrychtovaná zvířata. Podobně kvalitním projektům ukažte zelenou, jakkoli je jejich rudo před očima výrazné. Pro mě jedno z nejosobitějších alb loňské úrody a zřejmě nejtěžší nahrávka posledních měsíců vůbec.