Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Dusk... And Her Embrace

Cradle Of FilthDusk... And Her Embrace

Bhut31.1.2012
Zdroj: CD (#82876 820052)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Druhá řadovka a hned takový skvost. Zde se ukázala kapela ve své plné kráse a síle. Jedna z nahrávek vepsaných zlatým písmem do zuhelnatělé kroniky blacku.

Zlomový okamžik v tvorbě Britů Cradle Of Filth přichází v srpnu roku 1996, kdy vychází druhé řadové album pojmenované Dusk… And Her Embrace. Přeložit by se název dal jako „soumrak… a její/jeho objetí“. Tak se pohodlně usaďte, mraky se zatahují, soumrak přichází.

 

Rok 1996 je pro kapelu rokem všelijakých změn. Po změnách ansámblu přichází i přechod pod křídla jiného labelu. Po trablích, které jsem nastínil v minulé recenzi, se skupina uchyluje k Music For Nations a pod tímto novým mecenášem Cradle Of Filth vydávají desku, která se zapsala zlatým písmem do historie blacku. Dusk… And Her Embrace, tak zní její jméno, respektive úplný název zní Dusk… And Her Embrace, Litanies Of Damnation, Death And The Darkly Erotic. Díky použitému slovíčku „dusk“, atmosféře hudby a lyrickému obsahu si vysloužila skupina škatulku dusk metal. Tento soumračný kov se pak vyznačoval klávesovým black metalem s temnou až gotickou atmosférou. V textech oslavoval jak jinak než vampýrskou tématiku a tím se dostávám k tomu, že album je vlastně první koncepční zářez v diskografii Cradle Of Filth. Náplní textů byl tedy vampyrismus plus ještě inspirace tvorbou spisovatele jménem Joseph Sheridan Le Fanu. Ten se do historie zapsal jako jeden ze zakladatelů horroru a detektivního žánru. Na opět velmi zdařilém obalu se jako autor podepsala osoba pod pseudonymem Mez. Fotografie z té doby tvořil Chris Bell a Simon Marsden. Dále považuji za nutné zmínit se i o hostech podílejících se na slyšitelném obsahu alba. Tentokrát se jednalo opět o hrdelní hosty. Krom dívčin, které známe již z minulého díla Vempire, tedy zpěvačky se jmény Sarah Jezebel Deva a Danielle Cneajna Cottington, se zde objevuje ještě jeden hlas, který patří muži, jímž není nikdo jiný než Cronos z legendy VenomVenom se toho času plácali v dost neplodném a vcelku nezajímavém období a Cronos svým hlasem obdařil závěrečný song Haunted Shores. V řadách kapely samotné došlo k malé změně - post druhého kytaristy byl konečně obsazen a nyní jej nově zastupuje Gian Pyres. Sestava skupiny na albu Dusk… And Her Embrace vypadá tedy takto: Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Nicholas Barker – bicí a Damien Gregori – klávesy.

 

Hudba oproti debutu už skutečně více staví na klávesách a důrazu na danou atmosféru. Proto ženské zpěvy, proto temné klávesy i uvolněné pasáže. Tu a tam zazní i nějaké intermezzo a jednotlivé skladby jsou tak dokonale provázány. Dani Filth zde dospěl svým hlasem do stádia, kdy rychlejší party zpívá s takovou agresí a zapálením, že posluchač vnímá jen takový zběsilý štěkot. Specifický rys jeho hlasu a kapely samotné. Kytary, ač se to mnohdy ani nezdá, mají kvalitní melodické linky a vzájemně jsou výborně spojené. Bicí udávají svižné i pomalejší tempo a mají mnohdy vcelku náročné postupy. A jak už to tak bývá, basa tvrdí muziku a zde i patřičně zahušťuje atmosféru. A samozřejmě, že důležitým (klíčovým) nástrojem jsou klávesy, které určují náladu a celkové rozpoložení. Doplňkové ženské hlasy jen dokreslují patřičné party k samotné dokonalosti. Muzika je vedena rychlým, divokým tempem s občasnými oddychovými momentkami. Pestrá paleta melodií a ratata sypaček. Chemie upírského polibku je znatelná. Uhrančivé dílo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky