Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Evermore Darkly (EP)

Cradle Of FilthEvermore Darkly (EP)

Bhut1.10.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Bída bez nápadu… tedy pokud neberu jako nápad nedotažené superverze jistých skladeb. Nuda…

S obrovskou neochotou a absencí jakéhokoliv očekávání jsem přicházel k novému EP (či kompilaci?) Cradle Of Filth. Název nahrávky Evermore Darkly evokoval podobnost s předchozím dlouhohrajícím albem. Prost předsudků (raději) pustil jsem se do objevování této nahrávky. A jaký je výsledek? Na to se teď trošku podíváme…

 

Zpočátku si však tradičně posvítíme na sestavu podílející se na tvorbě. Ta se příliš neliší od poslední známé. Ona je vlastně stejná… až na jednu drobnou výjimku. Odešla nám klávesačka Ellyllon, kterou nahradila Caroline Campbell, jinak basistka kapely Hugh Cornwell. Nicméně kapela si stále drží v rukávu žolíka Marka Newby-Robsona, kterému opět svěřila orchestrace. Tento člověk zde opět vystupuje jen jako host. Dalším hostem je dobře známý Doug Bradley. Po Sarah ani památky… Takže shrnutí sestavy jest: Dani Filth – zpěv, Paul Allender – kytara, James McIlroy – kytara, Dave Pybus – basa, Marthus – bicí a Caroline Campbell – klávesy.

 

Obal, který halí toto dílo, ponechám raději bez komentáře, jelikož bych musel být opět zlý, stejně jako u předchozího alba. To je prostě děs, s čím to kapela vyrukovala do řad black metalu… Pardon, asi jsem poněkud zamrzl. My se už o blacku nebavíme od dob Nymphetamine… Nevím, ale ta kapela tam prostě svými kořeny furt padá, tak proč tomu dělaj takovou ostudu…

 

Nezbývá než se juknout co nám ukrývá onen kotouček. Dohromady osm stop. Na EP celkem slušná věc. Otázkou je, zda se dá stále hovořit o EP, ale k tomu se ještě vrátíme. No ne, po celkem nudném dvouminutovém intru, na nás vybafne klasická sypanice, za kterou v posledních dnech sklízí kapela ovace. Tento jev je mi však nejasný a jeho princip je mi zcela utajen. Písnička profrčí, jak tramvaj jedoucí do vozovny, a posluchač jen zalapá po dechu. Následuje porce nějakých mixů a úprav. Krom děsného zpracování skladby Forgive Me Father, tu máme prodlouženou verzi písně Lilith Immaculate. Nuda, nuda, šeď, šeď. Co však zaručeně probere je až šestá věc Forgive Me Father v taneční disco verzi. Znáte War For War a Uran, uhlí, železo? To ale zní dost dobře, což? Tak takhle asi nějak měla znít Forgive Me Father s přídomkem I’m In A Trance. No, nebudu tajit, že se to zase nepovedlo…sakra. Když pak Dani špindíra cosi haleká, jako že „Forgive me Father, I have sinned“ skoro se nabízí alternativní verze: „Forgive me Father, i have synth“ …a nevím co s ním dělat. Poslední track tvoří malá ochutnávka něčeho, co má přijít v roce 2012. Ne, není to údajný konec světa, je to spíš konec samotných Cradle Of Filth, ale o tom až příště. Jedná se o symfonickou skladbu staršího fláku Summer Dying Fast. …oči pro pláč…

 

Fuj, to byla ale divná nahrávka. Pár kousků by se strávit dalo, ale prostě už to není, co to bejvalo. Místo trochy přemýšlení nad něčím pádnějším a přínosnějším, Cradleové jen chrlí jednu kokotinu za druhou…

 

Pro doplnění a kompletnost připomenu, že krabička s názvem Evermore Darkly, obsahuje ještě jeden dáreček. Druhou placku tvoří obyčejné DVD s klipem a záznamem z koncertu na Graspop Metal Meeting roku 2011. Suma sumárum je toto dílo spíš kompilací, než EP.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky