Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Midnight In The Labyrinth

Cradle Of FilthMidnight In The Labyrinth

Bhut10.10.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Pokud jste to neslyšeli, tak můžete být rádi. Pokud jste to slyšeli a líbilo se vám to, nejspíš budete z řad hudebních flagelantů.

V dubnu letošního roku nám Cradle Of Filth dali cosi zvláštního a snad i zajímavého. Další střípek do mozaiky diskografie byl vložen se štítkem Midnight In The Labyrinth. Není to oficiální počin, není to ani EP a není to ani živák. Je to dvoudisková kompilace vybraných songů v zcela jiném rouchu, než by mnohý čekal.

 

Malé předznamenání tohoto kroku jsme mohli slyšet již na EP Evermore Darkly. Tam se skvěla jedna skladba, která dělala ochutnávku všem dnešním. Ale nepředbíhejme dopředu a podívejme se na průběh a okolnosti tak, jak jsme dosud zvyklí. Takže začneme sestavou. Tady se interpretů moc nepodílelo. Čím to? Strukturou alba… Jediným stávajícím členem, který dohlížel na průběh utváření alba je Dani Filth. Jak jinak že... V podstatě on jediný třímal myšlenku o stvoření tohoto díla. Ku pomoci mu byli hosté Mark Newby-Robson a Sarah Jezebel Deva. Co tito dva dělali je asi jasné. Mark – klávesy a orchestrace, Sarah – zpěv. Kam se poděli ostatní členové a metalové nástroje? Takových věcí zde momentálně nebylo třeba.

 

Dani se rozhodl natočit čistě symfonické album. Jeho snem vždy bylo dělat soundtrack k nějakému filmu a tak si to přání trochu splnil. Proč se však rozhodl pro přepracování starých fláků? To je otázka, na kterou zná odpověď jen on a možná jeho psychiatr. Tedy má-li nějakého… Výsledek je totiž hodný léčby. Chápu, že některé kapely se rozhodnou pro přepracování některých svých skladeb do jiných nemetalových žánrů. Vznikají tak díla jako Cybergore od Avulsed, Moment Of Glory od Scorpions nebo třeba Unarmed od Helloween. Ale vždy se dané skladby nesou ve stejném duchu, co původní verze. Midnight In The Labyrinth takové přednosti nemá. Předělává dobré skladby, které mají hitový potenciál a vlastně i samotnými hity byly. Ale jejich přepracování je žalostné a zničující. Krom několika stěžejních melodií nemají s původní verzí de facto nic společného. Ona i ta melodie byla kolikrát posunuta do jiných rychlostních stupňů. Hudebně se album jeví čistě symfonicko synteticky, přičemž onen syntetický odér čpí nad všechnu tu bombastičnost. Dani album spíš vypráví než zpívá, což je ukolébavkový prvek. Celé to tak spíše nudí a uspává, než aby vyvolávalo ježení ochlupení na všech partiích lidského těla. Když si pak spočteme hrací dobu obou disků, máme tu dvě hodiny této tortury. To docela posadí… Takže si sedněte a jdeme na to…

 

…nebo to radši vezmeme hezky spěšně.
První disk, deset stop a hodina a čtvrt hrací doby. Asi nejzajímavější část celého alba. Je zpívaná (odříkávaná) Danim a tu a tam se zaleskne jemný hlásek korpulentní Sarah. O kvalitě skladeb pojednávat příliš nehodlám, neb jejich přínos pro hudební svět již byl vyřčen dříve – na původních albech, kde byla vydána. Dnes je jejich význam pošpiněn a tak se nehodí tyto jinak líbivé písničky hanit. Toto zpracování ano. Jen namátkou uvedu, že zpraseny byly: The Forest Whispers My Name, Summer Dying Fast, Funeral In Carpathia, Dusk And Her Embrace nebo třeba Cruelty Brought Thee Orchids. Poslední skladbou, která uzavírá toto podivné divočení symfonických klapek, je zbrusu nový kus – Goetia (Invoking The Unclean). Zapátrejte v pamětech, kdeže bylo toto jméno vzpomínáno. Ach, ano Zapomenutá dema. Goetia mělo být jedním z demíček, které se však do dnešních dnů nedochovaly. Kapela, nebo spíše Dani, tak chtěl vzbudit trochu většího zájmu u fandů a na tuto kompilaci zavrtal i tento kousek. Výsledek je víc než jen divný. Třináct minut lomození jakýchsi industriálně ambientních tónů. Co to sakra mělo znamenat? To je odkaz na death metalové začátky a vlastní dema? To mě pos…


Druhý disk, devět skladeb a hodina hrací doby. Mnohý by možná čekal další porci jiných skladeb ve stejném duchu. Nebo nálož jiných skladeb v jiném duchu. Nebo stejné skladby v jiném duchu. Spekulovat by se dalo… Danimu asi došly náboje a nápady a rozhodl se na druhou placku dát ty samé skladby (krom Goetie) jen v instrumentálním provedení. To je kreativita, co říkáte?

 

Tohle album byla věčná škoda pustit do éteru. Kdyby k němu byl natočen nějaký hororový snímek a jako podkres byla použita takto upravená hudba, bylo by to asi celé o něčem jiném. Alespoň já bych se na celou situaci díval jinak. Teď mě jen napadá, proč raději takovéto výkaly nevypouští Dani do světa sám pod vlastním jménem, nebo názvem Cradle Of Crap. Takto jen připisuje další křížky na krk kapele samotné a nevědomky zatlouká hřeby do vlastní truhly. Celé Midnight In The Labyrinth je špatně…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky