Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Vempire Or Dark Faerytales In Phallustein

Cradle Of FilthVempire Or Dark Faerytales In Phallustein

Bhut11.1.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Hudebně i vizuálně vynikající materiál. Jedna z nejsilnějších nahrávek Cradle Of Filth. Pro mne je Vempire zlatým skvostem.

Máme tu před sebou další střípek z mozaiky obrázku, jemuž vévodí logo Cradle Of Filth. Tentokrát se jedná o nemalé EP s příznačným názvem Vempire Or Dark Faerytales In Phallustein (dále jen Vempire). Počin světlo světa spatřil v dubnu roku 1996 tehdy ještě pod křídly Cacophonous Records. Ještě v úvodu doplním, že alternativní název nahrávky zní V Empire Or Dark Faerytales In Phallustein, což má evokovat význam jakési páté říše.

 

Sestava, která nahrávala tuhle desku, je zase o trošku jiná, než na předchozím díle. Z kapely odchází bratři Ryanovi a zakládají vlastní skupinu Hecate Enthroned. Další postavičkou, která mizí z řad špinavců, je Paul Allender, který se nadále hodlá věnovat své rodině. Ztráta tří person je pro Daniho velká rána a uvažuje o rozpadu kapely. Však také přišel o zásadní nástroje (kytary, klávesy). Ovšem záhy se dostavuje náhrada. Složení souboru, které utvářelo EP Vempire, bylo tedy následující: Dani Filth (zpěv), Stuart Anstis (kytara), Robin Graves (basa), Nicholas Barker (bicí) a Damien Gregori (klávesy). V bookletu desky je ještě uvedeno jméno druhého kytaristy jménem Jared Demeter. Zde existují dvě verze vysvětlující jeho účast. První hovoří o tom, že zde Jared vystupuje na výpomoc a pochází z kapely December Moon, druhá pravděpodobnější (dle mého soudu) říká, že je to pouze obchodní tah kapely, aby byli kytaristé dva, čili pouhá fikce. Na desce se jako obvykle, což do budoucna bude taktéž velkým zvykem, podílelo i pár hostů. Tentokrát se jednalo o hosty obohacující desku o ženský zpěv. První zpěvačka se jmenuje Danielle Cneajna Cottington a druhá vystupuje pod jménem Lady Jezebel Deva. Toto je historický okamžik, kdy v řadách Cradle Of Filth vystupuje dnes nám dobře známá a neodmyslitelná Sarah Jezebel Deva. Zvláštností však je, že ačkoli od této chvíle až do dnešních dnů s kapelou Sarah vystupuje a natáčí alba, nikdy nebyla zařazena jako oficiální člen, vždy jako host. A když už jsme se opět roztočili kolem jmen podílejících se na tvorbě EP, budeme jemně pokračovat. Texty obstaral, jak jinak než Dani špindíra. Vskutku nádherný obal, který zdobí dvě ženské postavy. Jedna v roli anděla, druhá v roli (nejspíš) Ježíše (soudím, dle trnové koruny kolem hlavy). Celkově je obrázek laděn převážně do hnědé barvy. Opravdu úchvatný motiv, pro mě tenhle obal vévodí celé diskografii Cradle Of Filth. Jeho autorem je Chris Bell a promo fotky tehdy vytvářel Frater Nihil. Jako sonda do historie to, myslím, zatím stačí a podíváme se nyní hlouběji do útrob Vempire.

 

Šestistopé EP s celkovou délkou neúplných čtyřicet minut se na první pohled může jevit vcelku nenápadně. Opak je pravdou. Tento materiál osobně řadím na vrchol tvorby Cradle Of Filth. Tajuplná a značně tmavá, temná atmosféra prostupuje každou vteřinou celého času. To vše díky klávesám a nádhernému ženskému zpěvu, který dodává black metalové hudbě nový netušený rozměr. Ovšem je na každém, jak se s ženskou personou v black metalu vyrovná. Třeba takový Maniac Butcher se na to tváří jinak. Vše se samozřejmě stále motá a drží kopyta černého kovu. Dani zde nádherně poskřekuje a vytváří tím osobitý obraz kapely. Občasné odlehčenější pasáže dopřávají posluchači příjemný oddech a milé pohlazení po sluchovodech. Pěkné líbivé melodie jsou střídány smrští a divokostí. Pestrost písní je jedním slovem nádhera. Žádný pocit nudy, vaty, stereotypu. Nic takového, barevný materiál s vysokým potenciálem. Kvalitně odvedená práce, vskutku. Už při prvních tónech úvodní Ebony Dressed For Sunsetvám bude jasné, s kým máte tu čest a že v klidu rozhodně nezůstanete. V druhé písní The Forest Whispers My Name si tak trochu zavzpomínáme na desku předchozí The Principle Of Evil Made Flesh. Zde se však skladbě dostalo nového vzezření a řekl bych i lepšího - více vampýrského. Třetí desetiminutová pecka Queen Of Winter Throned je něčím tak geniálním, že lépe to říci ani nejde. Však ji také roku 2006 časopis Kerrang! zařadil mezi dvacet hymen extrémního metalu. V této skladbě se vystřídají veškeré trumfy, kterými skupina disponuje. Následuje svižná Nocturnal Supremacy, která v nastolené krvelačné jízdě logicky pokračuje. Oddych a takový delší odpočinek se posluchači dopřeje v předposlední She Mourns A Lengthening Shadow. Dá se tento kousek nazvat i intermezzem avšak nutno podotknout, že nezbytným. Bylo opravdu velice zapotřebí, aby posluchač na malý moment ustálil svou maličkost a byl tak připraven na běsnění dostavující se s posledním songem The Rape And Ruin Of Angels (Hosannas In Extremis). Tato druhá nejdelší skladba celého EP výborně zakončuje nesmrtelnost této nahrávky. V posledních několika vteřinách už totiž jen doznívají nářky upalovaných ženštin. Ó, jak nemám rád církev. Krásná tečka. 

Po vydání tohoto skvostu nastaly problémy kolem vydavatelství. Cacophonous Records se dle slov Dani Filtha přestali o kapelu starat, dostavili se i finanční tahanice a podobné kratochvíle. Nakonec vše skončilo u soudu, který byl vyhrán ve prospěch kapely. Když se tak poohlédneme zpětně, jsou to vcelku krušné začátky, ovšem s výborným materiálem. Dnes můžeme být rádi, že Dani nedal kapelu k ledu, jak původně chtěl. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky