Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Crosses - EP2

CrossesEP2

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Druhá várka CROSSES hravě dostihuje tu první a znovu vyvolává ceněný prožitek na úrovni.

Sdružení elektronických křížů Moreno - Lopez - Doom jsem obelstil až teprve nedávno, vlastně souměrně s vydáním jejich druhého EP. Samozřejmě nejdříve upoutala mou pozornost ona sbírka jmen, pak jsem se shlédl i v hudebnu, neb mu byl prorokován dominantně elektronický materiál. A ten já, v rámci jemných odboček mimo můj hlavní záběr, velice vítám. Styl jakým si pánové ve svém projektu libují, mě nadchl. A že bych přišel přímo s křížkem po funuse, toho bych se nebál. CROSSES přece fungují od loňska, na bázi vzájemné radosti z tvoření a mimo lukrativní smlouvy a nadstandartní výdělky. To vše z akce jménem CROSSES cítím a sympatizuji s tím.

 

Několik dnů jsme věnoval poslechu obou EPek a ujednotil si názor, že druhá řada křížů mě fascinuje o krapet intenzivněji. Nedovolil bych si ovšem tlumočit pocit, že je kvalitnější, protože v tomto ohledu skutečně záleží na málu a momentální benevolenci každého z nás. Kvalitativně se ovšem pohybujeme docela vysoko v obou případech. Dvojka je i přes svou krátkou stopáž pestrou plackou. Rozmanitě vtíravě a nevtíravě popovou. To si přeložte jak chcete. Moreno, kterého jsem v počátcích Deftones považoval za vokálního nýmanda, srdceryvně pěje, bez jakékoliv známky zakolísání. Jeho výpadky slyšitelné ze živých záznamů domovské kapely jsou dávno minulostí, tohle je pan zpěvák.

 

crosses

 

Jsme v roce 2012 a ti z vás, kteří jsou zastánci pohdlnosti a dostupnosti a které hřeje věčné pokušení, nechť zahájí hru na klikanou a minialbum si stáhnou přímo z webu kapely. Čeká vás profesionálně zvládnutý elektro rock, s hitovým potenciálem a přitom naprosto nezávadným. A kdo zná některé z Morenových oblíbených koní, ani se nemůže způsobu hraní CROSSES podivovat. Atmosféricky silné a poutavé kompozice, daleké promptně vyvolaného kýče. Nic složitého, ovšem plné pokušení. Tohle stojí za pozornost, i přes možnou neznalost protagonistů. Hlavu nahoru a vydejte se ke křížům.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky