Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Lead - Not Follow

CruadalachLead - Not Follow

Bhut16.11.2011
Zdroj: promo mp3 (128 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Cruadalach nám po nedlouhé době dávají další materiál z jejich lesní dílny. Poněkud těžkopádně se vstřebává, ale ve výsledku se ukazuje v krásných barvách. Klan si tak může na kmen stromu vyrýt vcelku zásadní zářez označující počátek dlouhohrajících alb své éry.

Vcelku rychle vydává náš klan Cruadalach svá díla. Dnes nám předkládají své debutové album Lead – Not Follow. V podstatě by se dalo hovořit o již druhém albu, ale oficiální označení hovoří jinak. Pro malou rekapitulaci má klan na svědomí jedno demo V rytmu staré krve a EP Agni. Ponořme se nyní hlouběji do lesů, abychom poodhalili stříbrný kotouč Lead – Not Follow

Zvěsti poslů o chystaném pagancoreu byli pravdivé. Však co si pod tímto ošemetným pojmem vybavit? Nic zlého, nic extrémního, nic degradujícího. Tento pojem však lze použít jen v jistých pasážích. Alespoň já bych to tak cítil. Z celkového pohledu se Cruadalach stále drží svého kopyta, které ovšem lehce pozměňují, přikrášlují a vyvíjí. Nelze proto hovořit o pagancoreu v rámci celého alba. Ano, rychlejší hraní a drsnější zpěv se dostavuje, ale v míře nepřevyšující ostatní žánry odrážející se v hudbě. Cruadalach staví na pevnosti skladeb a v nich použitých motivech. Nuda se tedy jen tak nedostaví, ale na druhou stranu pozor. Musel jsem toto dílo celkem déle vstřebávat, než se po prvním poslechu pouštět do unáhlených závěrů. Ne že bych tím chtěl říci, že mě hned nudilo, ale nebylo (alespoň pro mne) jednoduché udržet pozornost. V současnosti se již na situaci dívám trochu z jiného úhlu a myslím si, že z lepšího, správnějšího.

Ještě než se pustím do pitvání tónů, zmíním se v krátkosti o obalu desky. Tentokrát se mi tento výjev velice zamlouvá. Stylově animovaná vyjící ovce na úpatí prastarého stromu. V pozadí je pak bílý měsíc a hluboký les. Pěkné zátiší úměrně korespondující s obsahem desky. Hlavním motivem však zůstává zvláštní zakroucení větví, vlny a jakýchsi výhonků z loga kapely. Tento jev pak evokuje pohanské symboly, což není nic zavádějícího. I samotný booklet má líbivý, přijatelný vzhled. Obrázky jsou to tedy pěkné a nevyzařují kýčovitostí. No a co hudba? Částečně jsem ji naznačil již výše. Nyní bych snad jen přisadil několik drobností. Nevím, zda-li je to jen můj pocit, ale místy mám dojem, že se hudba přiblížila tuzemským Silent Stream Of Godless Elegy. Jisté nálady mi přišly vskutku totožné. Nicméně Cruadalach stále překypují větší energií a dravostí. Tento klan nám má ještě hodně co říci.

 

Úvod do celého počinu tvoří takové intro pojmenované Dubh. V rychlé návaznosti pak pokračuje skladbou Rage Starts Here. Hned v třetí věci Nezlomní se setkáváme s velice pěknou písní, už jen díky českému textu. Krásná atmosféra a povedené melodie, parádní kus. Vzápětí přichází další vydařená pecka Living With Pride s chytlavými vokály. Jako mezník a jakási mezihra, či intermezzo pak působí song Blejanje na Mjesec. Celý je halen do jakéhosi středověkého kabátu, takovou skladbu uslyšíte spíše na nějakém hradě nebo dobové slavnosti. Velice příjemná záležitost. Přes lehce tvrdší Signal Fires a živou, skočnou Cruadalach se dostáváme k další česky zpívané Morrigan. Pomalejší píseň s nádhernými vokálními pasážemi. V takovém lehkém heavy oparu se pak pohybuje devátá For My Bleeding Friends, po níž následuje chytlavá a povzbuzující Hear Our Voices!. Jako pohlazení a slib, „že se vrátí“ vyzařuje poslední The Promise. Když nad tím teď přemýšlím, tak to vlastně slib je. Pomalá loučivá balada utvářející hezkou tečku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky