Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - V Rytmu Staré Krve (demo)

CruadalachV Rytmu Staré Krve (demo)

Bhut24.11.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Prvotní nahrávka kapely a hned skvost! Parádní folkové melodie v kontrastu s metalovými postupy. Vynikající skupina, která má vykročena správným směrem. Věřím, že další pokračování této skupiny a taktéž této nahrávky budou neméně krásné, ba i lepší.

Relativně nová česká formace Cruadalach se rozhodla vydat své promo cd. Tuto svou prvotinu pojmenovala: „V rytmu staré krve“. Promo obsahuje suma sumárum tři skladby. Pravda, je to trochu málo, ale nač zahltit posluchače hned při prvním seznámení s kapelou? Toto je však jen jakási malá ukázka toho, čeho jsou Cruadalach schopni. Jedná se o velmi líbivý a povedený materiál. Kapela hraje s velkým nasazením a pílí. Nová nahrávka je toho důkazem. Nádherně pohádkový folk metal podaný těmito umělci umí skutečně oslovit. Nejedná se o žádnou tuctovou hop hop kapelu, kterých v daném žánru existují desítky. Svou hudbu čerpají z pohanských kořenů (jak jinak také,že) a dech této doby je zastoupen nástroji jakými jsou dudy nebo šalmaje. Divokost a živelnost muziky se nachází v symbióze s chytlavými milými melodiemi. Jen přeci jenom se našel jistý aspekt, který mi příliš nevoní. Na mysli mám zpěv, ne že by byl vokál nějak špatný, ovšem druh použité řeči... Ta angličtina pro ne-anglicky mluvící národ, přece jen zní krkolomě a těžkopádně. Proto zůstává pro mnohé posluchače zpěv poněkud nestravitelný. Ale i tento prvek se dá celkem snadno přehlédnout při celkovém pohledu na kapelu. Samozřejmě nejsou jedinou kapelou, které angličtina příliš nesedla. Naštěstí se na promo cd nachází i jeden song zpívaný v češtině. Posuďte sami, není tato píseň s názvem „Pramen Epony“ výborná? Já říkám, že ano, je geniální! Skupina má vykročeno správným směrem a věřím, že v budoucnu dosáhnou velkého úspěchu.

 

Prvotní otvírací song promo cd „V rytmu staré krve“ se jmenuje „Golden Times“. Zprvu začíná trhavým tempem, které se pak krásně rozjede v krásný folk metal. Ovšem jisté zklamání přichází s nástupem zpěvu a již výše zmiňované angličtiny. Píseň má pestré pasáže a nálady, zpěvák zde občas změní hlas, čímž dosahuje příjemné různorodosti. Netřeba dále vychvalovat i nádherné melodie. V prostřední části desky a tedy druhou skladbou jest vzpomínaná „Pramen Epony“. Za češtinu v písni dávám obrovské plus! Úžasné melodie ve středním tempu a jako perla se zde nachází vynikající refrén. Bohyně Epona tak projíždí na svém koni kolem Vás, při poslechu této nádherné skladby. Záverečná ochutnávka jest další anglicky zpívaná píseň. Jedná se o song s názvem „Confession“. Skladba je vhodně použita na samotný konec promo cd, jelikož má takovou loučivou náladu. Celkově píseň zní snivou atmosférou. Je to tedy balada jemně nasáklá doom metalem. Krásná tečka za tímto počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky