Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - V Rytmu Staré Krve (demo)

CruadalachV Rytmu Staré Krve (demo)

Bhut24.11.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Prvotní nahrávka kapely a hned skvost! Parádní folkové melodie v kontrastu s metalovými postupy. Vynikající skupina, která má vykročena správným směrem. Věřím, že další pokračování této skupiny a taktéž této nahrávky budou neméně krásné, ba i lepší.

Relativně nová česká formace Cruadalach se rozhodla vydat své promo cd. Tuto svou prvotinu pojmenovala: „V rytmu staré krve“. Promo obsahuje suma sumárum tři skladby. Pravda, je to trochu málo, ale nač zahltit posluchače hned při prvním seznámení s kapelou? Toto je však jen jakási malá ukázka toho, čeho jsou Cruadalach schopni. Jedná se o velmi líbivý a povedený materiál. Kapela hraje s velkým nasazením a pílí. Nová nahrávka je toho důkazem. Nádherně pohádkový folk metal podaný těmito umělci umí skutečně oslovit. Nejedná se o žádnou tuctovou hop hop kapelu, kterých v daném žánru existují desítky. Svou hudbu čerpají z pohanských kořenů (jak jinak také,že) a dech této doby je zastoupen nástroji jakými jsou dudy nebo šalmaje. Divokost a živelnost muziky se nachází v symbióze s chytlavými milými melodiemi. Jen přeci jenom se našel jistý aspekt, který mi příliš nevoní. Na mysli mám zpěv, ne že by byl vokál nějak špatný, ovšem druh použité řeči... Ta angličtina pro ne-anglicky mluvící národ, přece jen zní krkolomě a těžkopádně. Proto zůstává pro mnohé posluchače zpěv poněkud nestravitelný. Ale i tento prvek se dá celkem snadno přehlédnout při celkovém pohledu na kapelu. Samozřejmě nejsou jedinou kapelou, které angličtina příliš nesedla. Naštěstí se na promo cd nachází i jeden song zpívaný v češtině. Posuďte sami, není tato píseň s názvem „Pramen Epony“ výborná? Já říkám, že ano, je geniální! Skupina má vykročeno správným směrem a věřím, že v budoucnu dosáhnou velkého úspěchu.

 

Prvotní otvírací song promo cd „V rytmu staré krve“ se jmenuje „Golden Times“. Zprvu začíná trhavým tempem, které se pak krásně rozjede v krásný folk metal. Ovšem jisté zklamání přichází s nástupem zpěvu a již výše zmiňované angličtiny. Píseň má pestré pasáže a nálady, zpěvák zde občas změní hlas, čímž dosahuje příjemné různorodosti. Netřeba dále vychvalovat i nádherné melodie. V prostřední části desky a tedy druhou skladbou jest vzpomínaná „Pramen Epony“. Za češtinu v písni dávám obrovské plus! Úžasné melodie ve středním tempu a jako perla se zde nachází vynikající refrén. Bohyně Epona tak projíždí na svém koni kolem Vás, při poslechu této nádherné skladby. Záverečná ochutnávka jest další anglicky zpívaná píseň. Jedná se o song s názvem „Confession“. Skladba je vhodně použita na samotný konec promo cd, jelikož má takovou loučivou náladu. Celkově píseň zní snivou atmosférou. Je to tedy balada jemně nasáklá doom metalem. Krásná tečka za tímto počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky